Nepreferuji žádnou povídku, prostě, co budu mít chuť psát, to budu psát


Stvoření noci - Že by se blýskalo na lepší časy? Nějak mě chytá nálada na psaní a vrhám se na další kapitolku.

Pravda - 4. kapitola

26. října 2009 v 10:36 | Jane |  Nenávidí ho všichni, miluje jen jedna
4. kapitola - Pravda

Tak přináším novou kapitolku Nenávidí ho všichni, miluje jen jedna. Měla být později a místo ní měla být kapitolka k Lásce nad kotlíkem, jenomže není čas. Byla jsem přestěhována do bratrova pokoje a tady není inspirativní prostředí a navíc se musí pomáhat se stěhováním nábytku atd. No, ale až budu zpět ve svém, pěkně vymalovaném s novou plovoucí podlahou, snad půjde psaní samo. Tak si užijte kapitolku a jako minule, kdo nerad nechává komentík, ať klikne dole na hvězdičky.


Uběhl už týden, co Severus zachránil Hermionu z Malfoyova panství. Nemluvili spolu. Severus za ní, kromě času, kdy jí přišel objednat jídlo, nechodil. On nechtěl vidět tu zlobu, kterou měla v očích a Hermiona nechtěla vidět Severuse, jak je vůči ní ohleduplný, nechápala ho. Je přece vrah, zabil Brumbála. Ale on se o ní stará. Zachránil ji před jistou smrtí, tohle od něj nečekala. Možná v případě, kdyby po ní něco chtěl, nebo ji mohl trápit. Ale on nic takového nedělá. Ukryl ji v komnatách, které se jí líbily, měla tu spoustu knih, které mohla číst a zahnat tak čas, který se příšerně vlekl a pravidelně ji chodil objednávat jídlo, aby nehladověla. Ne, on nemohl být tak špatný. Dál už to nedokázala snášet, rozhodla se, že na Severuse udeří, že z něj pravdu vytáhne, ať to trvá, jak dlouho chce.

Severus přišel ve stejný čas jako každý večer. Bez pozdravu přešel ke stolu, poklepal hůlkou a když se objevilo jídlo, otočil se, aby mohl odejít, jenomže tentokrát ho Hermiona odejít nenechala.

"Proč tohle děláte?" vypálila na něj otázku a postavila se před něj, aby mu zabránila v odchodu.

Podíval se na ní s mírně zvednutým levým obočím, "Aby jste se mohla najíst. Ale jestli chcete být o hladu, stačí říct."

V Hermioně bublal vztek. Věděl, že na tohle se neptala, ale jako vždy, nemohl přijít s jasnou odpovědí."

"Tohle jsem nemyslela! Ptám se, proč jste tak, jak to říct, milý, tedy aspoň na Smrtijeda. Měl byste, takové jako já, zabíjet a ne jím pomáhat. Brumbála jste zabil bez smilování a o mě se staráte. Vůbec Vám nerozumím."

Věděla, že přestřelila. Severus zaťal zuby, jak se snažil potlačit vztek. Naklonil se k ní, až byli od sebe vzdálení jen pár centimetrů.

"Byla byste radši, kdybych Vás mučil nebo rovnou zabil! Jestli máte problém s tím, že se o Vás starám, můžete to říct! Všichni si myslí, že jste mrtvá, můžu tedy zařídit, že mrtvá zůstanete, ale tentokrát už doopravdy!"

Jeho tvrdé rysy v obličeji ji utvrdili, že by to klidně udělal. On ji zachrání a ona ho z toho obviňuje. Měla by mu poděkovat, jenomže jí nedávalo smysl, proč to dělá a ona musí všechno pochopit. Byla inteligentní a věděla, že pro všechno existuje nějaké vysvětlení, jenomže pro chování Severuse Snapea to pravděpodobně nefunguje.

"Já jsem ráda, že jste mě zachránil, jenom pořád nedokážu pochopit, proč jste to udělal! Co z toho budete mít, když o tom nikdo neví!"

"Nebudu z toho mít nic. Leda tak bolest hlavy z neustálých přihlouplých hádek, které s Vámi vedu. Co jsem si to jen myslel, když jsem Vás zachraňoval."

Hermiona se chystala odpovědět, když najednou Severus zkřivil obličej bolestí a chytil se za levé předloktí. S posledním pohledem věnovaným Hermioně, se otočil a odešel na setkání s Voldemortem.

Hermiona se vztekem na Voldemorta, že přerušil jejich "rozhovor", se svezla na židli a začala jíst večeři. Po pár minutách, kdy jídlo jenom přesouvala z jednoho konce talíře na druhý, se podívala na dveře, kterými odešel Severus.

Nemohla uvěřit tomu, co vidí. Dveře byli nedovřené. Hermiona ucítila šanci, že by se mohla dostat pryč a vydala se ke dveřím. Opatrně je otvírala a snažila se zachytit jakýkoli zvuk, oznamující, že se Severus vrací. Vkročila do vedlejší místnosti a uvědomila si, že je v Bradavické ředitelně. Nikdy nevěděla, že je v ředitelně nějaká tajná místnost, nevšimla si ji ani na Pobertově plánku.

"Hermiono!" uslyšela a poplašeně se začala dívat po člověku, který ji oslovil, "tady nahoře, na stěně."

Podívala se směrem, kterým ji hlas naváděl a uviděla usmívajícího se Brumbála, který na ní mrkal ze svého obrazu.

"Pane řediteli!" rozzářila se jako sluníčko, když ho uviděla.

"Hermiono! Neměla byste vycházet ze svých komnat, není to pro Vás bezpečné, ani pro Severuse, kdyby to někdo zjistil," káral ji hlasem, kterým je vždycky napomínal, když s Harrym prováděli nebezpečné věci.

"Pane řediteli! Jak ho můžete bránit, potom co Vám udělal!"

"Hermiono. Vše není takové, jak to vypadá."

"Nerozumím Vám. Co tím myslíte?"

"Nezdá se Vám divné, že ten Severus, který mě zabil, dokáže zahodit důvěru, kterou do něj Voldemort vkládá, jenom tím, že Vás zachrání? Neměl potíže mě zabít, ale Vaší smrti zabránil. Proč? Popřemýšlejte Hermiono."

Každý kolem ní hovoří v hádankách, už ji to začalo unavovat. Jenže ona je v luštění záhad dobrá a tohle pro ní bylo velkou výzvou.

Přemýšlela nad slovy, které jí Brumbál řekl a věci jí začínali dávat větší smysl.

"Chcete mi říct, že Snape není tak špatný člověk, že to není nemilosrdný vrah, za kterého ho všichni máme?" vysvětlovala svojí teorii, a Brumbál jenom šťastně přikyvoval.

"Tolik let chránil Harryho, jenom proto, aby se potom přidal na temnou stranu a pomáhal s jeho dopadením a zabitím. Nikdy mi to nedávalo smysl." Začala přecházet po pracovně, jak usilovně přemýšlela.

"Vždycky jste mu věřil, věděl jste, že by pro Vás udělal cokoliv. Věřil jste mu jako špionovi. Všichni říkali, že pracuje proti Řádu, ale vy jste to popíral. Byl oddaný pouze Vám a Řádu, udělal by za vítězství cokoli." Náhle ji pravda zasáhla jako blesk z čistého nebe.

"Merline! Vy jste se nechal zabít! Přesvědčil jste Snapea, aby Vás zabil. Utvrdil by si tím pozici u Voldemorta a stále dokázal pomáhat Řádu, i když jen v utajení!"

"Věděl jsem, že jste inteligentní žena Hermiono. Stačilo Vám jenom pár vodítek a na všechno ostatní jste přišla."

"Ale proč? Proč jste to udělal?"

"O, udělal jsem chybu. Hroznou chybu. Snažil jsem se zničit Voldemortův viteál, prsten jak víte, ale byl jsem pošetilý. Nasadil jsem si ho, přecenil jsem Voldemortovu sílu. Temná magie se uvolnila do mého těla a pomalu mě zabíjela."

"Vaše ruka! Harry říkal, že jste ji měl celou černou."

"Tak, tak. Díky Severusovým lektvarům se dařilo účinky kletby zpomalit, ale ne úplně odvrátit, už bych se konce války nedožil. Jakmile dostal Draco Malfoy za úkol mě zabít, Severus mi musel slíbit, že ho to nenechá udělat. Draco by to nikdy nedokázal a Voldemort by potrestal jak jeho, tak i jeho rodinu. Toho si byla vědoma i Dracova matka a vynutila si na Severusovi Neporušitelný slib, že Draca ochrání a splní jeho úkol, když toho Draco nebude schopen."

Hermiona přemýšlela nad všemi událostmi, které jí Brumbál pověděl. Všechno to dávalo smysl. Vše, co Harry slyšel, když se Snape s Malfoyem hádal po Křiklanově večírku. Brumbál se nebránil, když ho Draco napadl ve věži.

"Proč jste o tom aspoň neřekl někomu z Řádu! Jak jste to mohl profesorovi Snapeovi udělat! Všichni si myslí, že zradil! Že zrazoval celou tu dobu! Jak se musí cítit! Vědět, že všichni, které znal a možná pokládal i za přátelé, ho nenávidí! Nenávidí za Vaší vraždu, o kterou jste ho sám požádal!" Hermiona byla rozčílená. Nemohla uvěřit, že to Brumbál provedl. Snapea už tak neměl skoro nikdo rád a potom všem, i ti kteří věřili, že se změnil, ho nenávidí. Nejvíc ale nemohla unést, že ona byla stejná. Celou dobu ho obhajovala, že je věrný Řádu, a po Brumbálově smrti i ona pochybovala. Tohle si nikdo nezasloužil a hlavně ne někdo, kdo každý den riskuje život, kdyby byl náhodou odhalen jako špeh.

"Hermiono, uklidněte se! Severus věděl, do čeho jde. Věděl, co je v sázce. Rozhodl se sám. Přiznávám, přemlouval jsem ho, ale uvědomil si, že tak máme šanci Voldemorta porazit. Kdyby Severus nezískal jeho důvěru, kdo myslíte, že by byl ve vedení školy? Nějaký Smrtijed, který by se vyžíval v mučení studentů, Severus tomu může aspoň trochu zabránit."

Musela mu dát za pravdu, ale i tak se jí to nelíbilo. "Měla byste se vrátit zpátky. Nebylo by dobré, kdyby Vás tady Severus našel. Rozzlobilo by ho to a sama víte, jakou má náladu, když je naštvaný. Promluvím s ním a řeknu mu, že už jste s pravdou obeznámena."

Hermiona kývla na souhlas a vydala se zpátky do svého "vězení". Sedla si do křesla a přemýšlela o všem, co se v posledních minutách dozvěděla.

Snape je na jejich straně.

Zachránil ji a chrání ji stále.

Mohl by to být on, kdo jim přinesl meč Goldrika z Nebelvíru?

Dozví se lidé vůbec pravdu o roli, kterou musel Severus Snape hrát, aby mohlo dobro zvítězit?

Myšlenky jí vířily hlavou, že si ani neuvědomila, že už je dávno po půlnoci. Vydala se do ložnice, když najednou uslyšela zvuk rozbíjeného skla vycházejícího z ředitelny.

 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Donna Donna | 26. října 2009 v 12:30 | Reagovat

Jééééé a teraz pomôže ona jemu :D

2 doxii doxii | Web | 26. října 2009 v 13:41 | Reagovat

achjo, ty otevřené konce kapitol tak miluju....achjo...to je mučení čtenářů  :D  kapitola je fajn dobře sem si početla.

3 zuzka zuzka | 26. října 2009 v 17:29 | Reagovat

no jo, jí to vždycky myslelo moc rychle  ;-)  :-D narozdíl od některých méně nadaných jedinců :D jsem zvědavá,jak bude sev na tu skutečnost reagovat...každopádně mám pocit, že se s ním setkám hned na začátku další kapči, kde bude v hromadě střepů ;-)  už se těšim!

4 katie11 katie11 | 27. října 2009 v 9:33 | Reagovat

super kapitola :-)

5 Jane Jane | Web | 27. října 2009 v 12:26 | Reagovat

Jo já taky zbožňuju ty otevřené konce  :-D . Jasně Herm byla vždy mozkem jejich Tria a se Sevíkem se potkáme na začátku další kapči, ale ne v hromadě střepů.
Díky za komentíky

6 snapea snapea | E-mail | Web | 27. října 2009 v 21:29 | Reagovat

Velmi zajímavá povídka, čtu ji na Fanu a musím ti říct, že se mi vážně líbí!!! ;-)

7 elulinek elulinek | 28. října 2009 v 14:11 | Reagovat

pefektní kapitola. brumbál nám objasnil, jak to je a hermiona zapojila mozkové závity. nechala si pootevřené dveře od pracovny? ať jo, ať jo!!! působivé, jako vždy  8-)

8 Jane Jane | Web | 28. října 2009 v 22:31 | Reagovat

snapea: jsem ráda, že se líbí
elu: jasně, dveře zůstaly otevřené  8-)

9 Miss.Hide Miss.Hide | 29. října 2009 v 8:30 | Reagovat

Páni, chtěla bych být tak inteligentní jako Hermiona. Protože mně by to teda v žádnym případě nedošlo. :D Je fajn, že Hermiona už pochopila, že Severus neni zlý... tuhle část jejího pochopení miluju ve všech povídkách na podobný téma. :)
Skvělá a úžasná kapitola, strašně se těším na další! :)))

10 segrabrachy segrabrachy | 30. října 2009 v 16:31 | Reagovat

Hola! Informuj nás brůběžně o tvém stavu, ať víme na čem jsme.. Zda-li máš už podlahu ;-) a tak.. Kterépak ss-hg povídce se teď věnuješ a kdy čekat kapitolky :-)

11 Jane Jane | Web | 30. října 2009 v 18:11 | Reagovat

[10]: průběžný stav? Ani písmenko k Lásce nad kotlíkem, stránka k Tajemství předků (Twilight), 5. kapitola k této povídce je napsaná už velmi dlouho a čtvrt stránky k šesté kapitolce. Ale kdy se dokopu zase psát? To nevím. A uveřejnit něco? To je ještě horší. Pátou kapitolku tak asi za dva týdny, to abych měla něco v zásoby, protože to vypadá na období bez inspirace a přidávání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama