Nepreferuji žádnou povídku, prostě, co budu mít chuť psát, to budu psát


Stvoření noci - Že by se blýskalo na lepší časy? Nějak mě chytá nálada na psaní a vrhám se na další kapitolku.

Devátá kapitolka

4. září 2009 v 10:18 | Jane |  Láska nad kotlíkem
9. kapitola



Takže kapitolka je hotová a čeká jen na to, až si ji přečtete. Kapitolka je věnována wixie, Kaku, lucik, pano, zuzka, caloma, evi, sesslik, ostruzina_lenka, Janka a katie11 za jejich komentíky a všem ostatním, kteří mají povídku rádi. Přeji Vám příjemné čtení.


Kráčel tmavými opuštěnými chodbami Salemské univerzity a všechny proklínal. Zpropadený ředitel. Mizerná škola. A hlavně zatracená Grangerová! Proč to jen musela být ona! Proč ze všech studentů musí být ona jediná ta, která má potřebné přísady! Nemohl to být někdo jiný! Ne! Jen Grangerová. Utrpení jeho života.



Potřeboval pár hodin, aby se dokázal zklidnit na tolik, aby mohl Grangerové čelit. Věděl, že mu přísady jenom tak nedá. Bude ho zasypávat otázkami, stejně jak to dělala během jejího studia v Bradavicích a na to nebyl připraven. Stačila by jediná její otázka a na místě by ji asi proklel. Musel se nutně uklidnit.


Jenomže teď už neměl žádnou výmluvu. Potřeboval ty přísady a proto byl ochotný snížit se prosit Grangerovou o pomoc. Během chvilky byl u dveří do jejích komnat, zaklepal a čekal na pozvání.


[[[[



Hermiona pracovala ve své laboratoři na posledních úpravách Mnoholičného lektvaru, když uslyšela zaklepání.


"Je otevřeno. Pojď dál!" zakřičela a dál se věnovala lektvaru mírně pobublávajícímu v kotlíku.


Slyšela, jak klepající přišel ke dveřím do laboratoře, ale nevěnovala mu pozornost. Zbývalo ji přidat trochu drcených usušených květů, jednou zamíchat po směru hodinových ručiček a lektvar bude hotov. Uhasila oheň nad kotlíkem, když postava ve dveřích promluvila.


"Sušené drcené květy Hippeastrumu do Mnoholičného lektvaru nepatří, slečno Grangerová."


Hermiona se zachvěla. Tak dlouho ten hlas neslyšela a přesto si dokázala přesně vybavit, že tenhle tón Snape používal pro ty největší "tupce", kteří neuměli správně uvařit ani ten nejjednodušší lektvar.


Jakkoli byla rozrušená z jeho záměru ji zesměšnit, nedala to na sobě znát. "Máte pravdu, pane Snape." Dala si záležet, aby zdůraznila právě slovo pane, už nebyl jejím profesorem, takže ho takhle oslovovat nemusela. "V původním pokynu to tak není, ale v mé vlastní úpravě se květy Hippeastrumu přidávají, to jste ale nemohl vědět."


Severus se na ní podíval skrz mírně přivřených víček, jakoukoliv poznámku ji chtěl sdělit, musela počkat. Ty přísady potřebuje a když ji urazí, stoprocentně mu je nedá.


Z přemýšlení ho vytrhl Hermionin hlas. "Co tady vůbec děláte? Jak jste se sem dostal?"


Druhou otázku ignoroval. Jak se sem dostal? Sama ho vyzvala, aby mohl vstoupit, a to docela přátelsky, určitě nečekala jeho.


"Možná Vám to bude připadat nemožné, tedy aspoň já mám ten dojem, ale přišel jsem Vás požádat o pomoc." Slova cedil přes zaťaté zuby, nebylo to pro něj lehké, on většinou neprosil a už vůbec ne, někoho ze svých bývalých studentů. "Nebo spíš o laskavost."


Hermiona na něj civěla málem s otevřenou pusou. Snape přišel a žádal ji o pomoc. Ji! On, Snape! Kdyby nevěděla, že nespí, myslela by si, že je to sen. Snape nikdy nikoho nepožádal o pomoc. Nikdy! Ale i tak tady stojí, pozoruje ji, a žádá o pomoc.


Už když si myslel, že oněměla, tak promluvila velice překvapeným hlasem.


"Po… pomoc?" mírně koktala. Pročistila si hrdlo a začala od znova. "Pomoc? Přišel jste mě žádat o pomoc? Nikdy jste nikoho o pomoc nežádal a rozhodně ne mě! Tak proč tak najednou?" čím víc mluvila, tím víc se ji vracela vyrovnanost a bojovnost v hlase.


"Kdyby to nebylo nezbytně nutné, ani teď bych Vás o pomoc nežádal!" jeho mrazivý hlas ji projel páteří a zanechal pocit nebezpečí. Neměla by ho dráždit, už tak neměl lehké přijít a žádat o laskavost, nemusela mu to ještě víc stěžovat. Jenomže se ji na mysl vloudily všechny sarkastické poznámky, kterými ji zahrnoval ve škole.


"A proč bych Vám měla pomáhat?! A hlavně s čím?!"


Severus se odtáhl od dveří a dvěmi rychlými dlouhými kroky byl u Hermiony. Rychle o krok ustoupila. Bála se, že by ji snad mohl ublížit. Věděla, že by to nikdy neudělal, ale reflexy nedokázala ovládnout.


Všiml reakce, kterou u ní svým neuváženým činem vyvolal a mírně od ní odstoupil. Díval se na ní, a snažil se přijít na způsob, jak získat to, pro co tady přišel a zbytečně se nepouštět do hádky. Zhluboka se nadýchl a začal znovu.


"Slečno Grangerová," oslovil ji a čekal až se na něj podívá, "jak jistě víte, pracuji zde na svém výzkumu. Je to velice složitý lektvar a potřebuji do něj vzácné přísady." Odmlčel se, aby se mohl znova pořádně nadechnout a připravit na následující slova, která bude muset pronést. "Jak jsem nemile zjistil, tahle prestižní škola nedokáže opatřit ani jejich základní zásobu. Ředitel mě ale ujistil, že zde na škole někdo je, kdo ony přísady vlastní. To je také důvod proč jsem tady a žádám Vás o laskavost. Tou osobou jste vy, slečno Grangerová. Byl jsem informován, že Vám byl dovolen odchod ze školy, aby jste si je mohla opatřit. Přišel jsem Vás požádat o poskytnutí pár přísad z Agalychnis callidryas. Takže jestli byste byla tak ochotna a dala mi je, rád bych šel, můj výzkum čeká."


Znova za krátkou dobu na něj málem koukala s pusou dokořán. Skutečnost, že ji přišel o něco žádat už ji nepřišla tak neuvěřitelná. Ale jak ji o to požádal. Co požádal! On ji to spíš rozkázal! Bral to jako hotovou věc. Vzedmula se v ní nova vlna hněvu. O předcházejícím pocitu strachu nebyla ani památka.


"Požádal! Vy jste mi oznámil co potřebujete a já abych Vám ihned vyhověla. Vy jste nikdy nikoho o nic nežádal, tak ani nemáte představu, jak taková prosba vypadá." Z očí ji srčely blesky, pohledem provrtávala Severuse skrz naskrz.


Nenechal si to líbit. Přistoupil k ní. Oči pár centimetrů od sebe a ledovým hlasem pronesl. "Nemám představu jak prosba vypadá?! To spíš Vás nikdo nikdy o nic nepožádal, jestliže věděl, jak na něj vyjedete a stejně jeho prosbě nevyhovíte. Slušně jsem Vás požádal. Vysvětlit důvody proč jsem se snížil na takovou úroveň, že jsem Vás přišel o něco požádat a věřte, být jiný způsob, jak rychleji ty přísady získat, nikdy bych se příchodem sem ani neobtěžoval."


Šanci pokračovat mu Hermiona nedala, a stejným ledovým hlasem mu oponovala. "Já vím, jak prosba vypadá, ve mně ten problém není Máte pravdu, vysvětlil jste mi důvody proč ty přísady ode mě potřebujete a já bych Vám je ochotně poskytla, ale ne jak jste ten svůj monolog ukončil. Jasný záměr "Splňte co jsem Vám řekl. Neodmlouvejte. Na nic se neptejte. Hlavně ať Vás nemusím nikdy zase vidět. Má práce je nesmírně důležitá a tahle prosba, kterou jsem musel vytrpět, mě nesmírně zdržuje," takže, kdyby jste si to odpustil, mohl byste už dávno být zpátky u svého výzkumu i s potřebnými přísadami. Takhle budete muset odejít s prázdnou, nebo se pokusíte Vaši žádost přednést trochu menším rozkazovačným způsobem."


Severus zaťal ruce v pěst a jediné štěstí, které dělilo Hermionu od pořádné kletby, byl příchod Susan.


"Hermiono jsi tady? Klepala jsem, ale…" odmlčela se když vešla do laboratoře a uviděla Hermionu se Snapem, jen pár centimetrů od sebe. Cítila napjatou náladu, která se mezi nimi vznášela. "Promiň. Nejdu nevhod?"


Než stačila Hermiona odpovědět, Severus se otočil na místě a odkráčel s laboratoře i s komnat, následovaný pořádným bouchnutím vstupních dveří.


"Ne nejdeš. Stejně byl na odchodu i tak." Jistě, protože znovu by svojí prosbu nepřednesl. "Co jsi vlastně chtěla?"


"Já nic. Ty jsi mě požádala, abych ti večer přinesla pár vlasů." Ukázala ji pár pramínků vlasů, které držela v pravé ruce.


"Merline, promiň, já zapomněla, šíleně mě vytočil. Jinak díky." Usmála se a vzala si od ní vlasy a položila na pracovní stůl vedle kotlíku.


"Všimla jsem si. Kdybych přišla asi o chvíli později, byli byste se pravděpodobně asi pozabíjeli." Obdarovala ji škádlivým úsměvem a usadila se na židli.


"Pravděpodobně,"odvětila.


"Susan promiň, ale byla bych raději sama. Vyzkouším lektvar a budu si číst. Jsem v mizerné náladě, a nechtěla bych ji přenést i na tebe." Omluvně se usmála, zatímco si nalévala do poháru hotový lektvar.


Susan vstala a rozloučila se s ní. Naprosto ji chápala, taky ji ten chlap začínal lést na nervy, nechápala co na něm předtím viděla.


Hermiona nabrala pár vlasů a přidala je do lektvaru. S mírných odporem se napila a čekala, až se proměna dokončí. Jakmile cítila, že je vše u konce, přešla k zrcadlu a podívala se do něj.


"A sakra!" Co viděla v zrcadle, nebylo zrovna to, co očekávala.



 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 katie11 katie11 | 4. září 2009 v 12:59 | Reagovat

ááááááááá to se nedělá takto končit nádhernou úžasnou naprosto skvostnou kapitolu. moc se těším na další :-)  :-)  :-)

2 caloma caloma | 4. září 2009 v 16:55 | Reagovat

úžasná kapitolka, Hermiona mu to pěkně natřela :-) dofám v brzké pokračování

3 Sammael Sammael | 4. září 2009 v 18:18 | Reagovat

Juchůů konečněěě ;-)  ;-)  ;-) Mé fantazii se už začlo stýskat :-) Honem rychle další kapitolkůůůů prosíím 8-O  :-D  ;-)  ;-)  :-)  :-)

4 Janka Janka | 5. září 2009 v 10:01 | Reagovat

No tedy... po takovém dlouhém a úmorném čekání tak výborná kapča. Moc se ti povedla, ale takhle tu kapču ukousnout? ...už se třesu jak ratlík, jak to bude pokračovat.  :-D  :-)

5 wixie wixie | 6. září 2009 v 22:45 | Reagovat

no jo, když on Severus tak nerad prosí :-D  to si asi Hermi bude muset zvyknout, nebo ho to honem rychle naučit. zatím to vypadá, že ho to bude chtí učit :) super kapitolky, honem další :-)

6 Jane Jane | Web | 6. září 2009 v 23:44 | Reagovat

katie11: jo, taky nemám ráda tak blbě ukončené kapitolky, ale hold to děláme všichni  :-D
calome: jo já taky doufám v brzké pokračování  8-)
Sammael: s tou fantazii to taky znám, u všech oblíbených povídek co čtu, si po delší abstinenční chvilce ticha začínám pomalu vytvářet vlastní scénář :-D, a vždycky jsem naprosto unešená, jak bylo moje pokračování povídky úplně nudné :-)
Janka: tak to abych si pospíšila, jinak si budou lidi myslet, že máš tik, když se budeš pořád třást :-D  :-)
wixie: jestli si bude zvykat, či učit, to ještě nevím, ale se Severusovou povahou spíš zvykat :-D  8-)
Jinak všem děkuji za komentíky, vždycky mě potěší a je větší chuť do pisani, ale teď už jsem pořádně unavená  [:tired:] , takže už nic pisať nebudu. Dobrou

7 evi evi | Web | 7. září 2009 v 10:33 | Reagovat

Tak Hermiona si vylepšuje lektvar a bůhví jak to dopadlo... Snad se to dozvíme brzy! To byl tedy napjatý rozhovor, ještěže dorazila Susan :D

8 Kaku Kaku | Web | 8. září 2009 v 18:17 | Reagovat

Ješiš. :D To je teda konec. Já se uplně bojim. :D Ale fakt super kapitola. :D
A děkuju za věnování. :)))
Těším se na další kapitolu. :))

9 ostruzina_lenka ostruzina_lenka | Web | 8. září 2009 v 22:41 | Reagovat

Wau, nějak se nám holka rozjela. Jsem zvědavá jestli nedopadla podobně jako ve 2. ročníku v Bradavicích, ale nechám se překvapit. :-)

10 Jane Jane | Web | 9. září 2009 v 17:55 | Reagovat

No trošku to bude podobné 2. ročníku, ale jenom trošku :-D. Asi jenom tím, že se ji to nepovedlo tak, jak chtěla :-)

11 zuzka zuzka | 12. září 2009 v 20:33 | Reagovat

to se dělá, takhle to utnout?!to od tebe není hezký, doufám,že se brzo dozvím,co se zvrtlo :-)

12 Jane Jane | Web | 12. září 2009 v 20:45 | Reagovat

Zuzka: snažím se, ale nějak mi to nejde. Sedím nad tím pomalu už týden, a nevykoumala jsem ještě ani stránku.  :-( , ale snažím se

13 Garis Garis | 14. září 2011 v 18:25 | Reagovat

No popravdě jsem zvědavá jak to mezi nimy bude probíhat dál.... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama