Nepreferuji žádnou povídku, prostě, co budu mít chuť psát, to budu psát


Stvoření noci - Že by se blýskalo na lepší časy? Nějak mě chytá nálada na psaní a vrhám se na další kapitolku.

Desátá kapitolka - celá

26. září 2009 v 10:58 | Jane |  Láska nad kotlíkem
10. kapitola

Tak přináším zbytek desáté kapitolky. Dávám ji tady celou a začátek nové části jsem zvýraznila jinou barvou. Snad se Vám bude líbit i zbytek kapitolky, tak příjemné čtení.



Dívala se na odraz v zrcadle a nemohla tomu uvěřit. Byla Snape! A nejen to. Ona byla i Susan!

Přes Snapeův obličej se rozprostíraly Susaniny dlouhé černé vlasy. Ne že by Snape neměl delší vlasy, ale rozhodně je neměl dlouhé do půli zad. Ale jedna charakteristická věc, díky které Snapea každý poznal, chyběla. Jeho nos. Jeho skobovitý nos nahradil malý nosánek, dodávající jeho tváři dost směšný vzhled. Mít Snape takový nos normálně, žádný z jeho vražedných pohledů, už by nikdy neměl tolik hrůzostrašnosti. Nutilo by to lidi k smíchu. Postavou připomínala Susan, takže i jejich sto šedesát centimetrů nebylo tolik hrůzostrašných.

Stála dalších deset minut před zrcadlem a snažila se vydýchat úkaz, který viděla. Dostatečně uklidněná se vydala pro protilátku, nemůže dopustit, aby ji takhle někdo viděl, co jí, spíš Snapea a Susan, i když je nepravděpodobné, že by za ní někdo v noci přišel, ale jak se říká, náhoda je svině. A bylo to i v tomhle případě.

"Myslím, že byste se měla, od mnoholičného lektvaru, držet dál!"

{{{

Severus opustil Hermioniny komnaty v hrozném stavu. Měl chuť tu malou šprtku proklít. On se snížil k prosbě, k prosbě u osoby, kterou neměl rád a ona se mu vysmála. Proklínal i sám sebe, že si vybral tohle místo. Ze všech míst, kam mohl jít, si vybere to, kde je i ona. A proč ona musela mít ty přísady. Všichni se proti němu spikli. Rozhodnut, že se pro přísady vypraví sám, se dostal až ke svým komnatám.

Přešel do laboratoře a zkontroloval bublající kotlíky nad ohněm. Dva už dosáhli finálního stádia, a jedinou přísadu, kterou musel přidat, neměl. Nejhorší bylo, že ji potřebuje přidat do šesti hodin, a za tu dobu přísady nesežene. Jedinou možností bylo, snížit se k ještě větší potupě, a to, že půjde Grangerovou znovu požádat o laskavost.

Zlost naplnila celé jeho tělo. Záchvěvy magie kolem něho vířili a hrozili výbuchem. Od doby, kdy ho Nagini napadl, měl s kontrolou nad svojí magií problémy. Kdykoli se rozčílil až nad hranici svého ovládání, vše v jeho okolí bylo v nebezpečí, jestliže tento přetlak brzo nevypustil. Spěšně opustil laboratoř a jakmile vešel do vedlejší místnosti, nechal mávnutím hůlky explodovat křeslo u krbu. Třísky lítaly vzduchem a než stačily narazit do ostatních věcí, vzplanuly a zbyl po nich pouze popel.

Vypochodoval z komnat a plál chodbou jako nástroj zkázy. Těch pár studentů, které potkal, se mu raději obloukem vyhnulo. Viděl jim na očích, že se ho bojí. Pocit zadostiučinění ho zaplnil, když si uvědomil, že z něj mají hrůzu už i tito studenti a nejenom ti v Bradavicích. Jenomže tohle mu teď nepomůže. Jestli bude naštvaný, akorát se s Grangerovou znovu pohádá a to teď vážně nepotřeboval. Zastavil se pár metrů od jejich komnat a snažil se ovládnout svůj vztek. Sledoval její dveře, když z nich vyšla Susan a zamířila opačným směrem od Severuse.

Rozhodl se počkat ještě pár minut a po druhé za dnešní večer se vydal vstříc Grangerové. Rázně zaklepal na dveře, ale nikdo ho nevyzval, aby vstoupil dovnitř. Čekal ještě pár minut, ale pak už nevydržel čekat déle a vešel dovnitř. Po vstupu do komnaty se rozhlédl a hledal známky přítomnosti majitelky komnat. Slabé světlo vycházelo z laboratoře, které naznačovalo, že Grangerová bude stále zaseknutá nad svým výzkumem. Vstoupil a pohled, který se mu naskytl, se mu rozhodně nelíbil.

Grangerová stála u zrcadla a už nevypadala jako Grangerová. Po vypití mnoholičného lektvaru se změnila v ženskou, kterou odsud viděl před chvíli odcházet, a nejhorší bylo, že se proměnila i v něj.

Za to, co udělala s jeho podobou, měl chuť ji proklít. Od jejího prokletí ji zachránilo jedině to, jak se sama tvářila. Její vyděšený výraz ho utvrdil jedině v tom, že tohle sama nezamýšlela. Ale ani tohle ho neodradilo od jejího zesměšnění.

"Myslím, že byste se měla, od mnoholičného lektvaru, držet dál!"

S potěšením pozoroval, jak sebou při zvuku jeho hlasu trhla. Čekal na nějakou peprnou poznámku, ale Hermiona se očividně nehodlala pouštět do žádné hádky, dokud je v tomhle těle. Sledoval ji, jak přešla k jedné z mnoha polic a vytáhla malou lahvičku. Lektvar v ní poznal hned. Byl to neutralizační lektvar, který jí navrátí její vlastní podobu.

Hermiona polkla jeden doušek lektvaru a ihned cítila, jak se jí vrací její tělo. Celý zpětný proces stála otočená k Severusovi zády, tak ho nemohla vidět, ale cítila jeho přítomnost a věděla, že jakmile bude proměna ukončena, dalšímu zesměšňování neujde.

"Spíš vy byste se měl držet dál, od mého laboratorního stolu!" vyštěkla na obranu dřív, než se stačila zcela otočit a čelit Severusovi tváří v tvář.

"Měla byste použít kouzlo, aby se něco podobného nemohlo stát!"

"Nečekala jsem, že mě poctíte svou návštěvou!"

"Nemusel jsem to být já, kdo by sem přišel!"

"Nikdo jiný sem nechodí!"

"Žádní přátelé? Že byste byla pořád tak nesnesitelná?!"

"Vy… vy…," tou poslední poznámkou jí vyrazil dech, nemyslela si, že bude pořád tak protivný, "jak můžete říct, že nemám žádné přátelé, protože jsem nesnesitelná. Já mám přátelé, naopak vy žádné nemáte, protože vaši povahu nedokáže nikdo vystát!"

Už ji chtěl odpovědět peprnou poznámkou, když si vzpomněl, proč sem přišel. Udusil svou zlost uvnitř sebe a vyrovnaným hlasem pronesl.

"Nepřišel jsem tady, abych rozebíral náš osobní život, ale abych Vás znovu požádal a pár přísad."

Koukala na něho, jako kdyby to nebyl on. Po druhé za dnešní večer ji přišel požádat o laskavost. Samozřejmě, neobešlo se to bez obvyklých urážek a poznámek, ale i tak tady stojí a prosí ji o pomoc.

"Nuže," přeťal ticho, které se mezi nimi vznášelo, "zapůjčíte mi ty přísady, nebo ne!"

Hermiona se přistihla, jak na něj civí a je neschopna pohybu. Stále z toho byla v mírném šoku. Zatřásla hlavou a rozešla se k policím, kde měla uložené přísady, které Severus požadoval.

Začala přísady vykládat na stůl a přitom se zeptala: "Můžu se zeptat, jaký výzkum provádíte?"

"Jistě!"

Nechala mu pár minut, jestli o výzkumu nezačne mluvit sám, ale když to neudělal, zeptala se ještě jednou.

"Říkal jsem, že se můžete zeptat, ale neslíbil jsem, že Vám odpovím."

Zmrzla uprostřed pohybu. Jak mohla být tak hloupá a myslet si, že by jí mohl normálně odpovědět. Pořád to byl stejný Severus Snape, jakého znala ze svých školních let, i když byl schopný překonat na chvíli odpor, který ke všem chová, a požádat o laskavost. Rozhodla se raději neodpovídat a položila na stůl poslední požadovanou přísadu.

Jakmile se poslední lahvička dotkla stolu, Severus vytáhl z pláště zmenšený košík, zvětšil ho do původní velikosti a naskládal do něj všechny přísady. Když měl všechny přísady uložené, popadl košík a vyrazil z laboratoře ven. U dveří se ještě otočil k Hermioně a řekl: "Vylepšení Vlkodlačího lektvaru".

 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 caloma caloma | 26. září 2009 v 11:09 | Reagovat

opět úchvatná kapitolka už se nemůžu dočkat pokračování  :-) tleskám ti :-D

2 Peťulda Peťulda | Web | 26. září 2009 v 11:44 | Reagovat

taktéž :) tleskám

3 elulinek elulinek | 26. září 2009 v 18:52 | Reagovat

to je blbec, ani nepoprosil, teda teda teda, měl by se stydět, chlapec =D vlál chodbou,to se mi líbilo =D děsivý severus snape  :-D skvělé, pokračuj

4 doxii doxii | Web | 26. září 2009 v 19:10 | Reagovat

souhlasim, ani nepoprosí...a prej_ nuže, dáte mi je nebo ne. mno to je prosba jak stehno.:-?
ale kapitola se mi líbila, Hlavně to že mu Hermi nezapoměla omlátit o hlavu to, že to byl jeho vlas, kterej tam něměl co dělat.  :-D
Vylepšený vlkodlačí lektvar? hmm mno tak to ještě že se nakonec slitovala a dala mu ty přísady, co by za to Rem dal kdyby byl namusel pít ten starej a hnusnej...mmch je v tejhle povídce Remus ještě na živu?

5 Donna Donna | 26. září 2009 v 20:24 | Reagovat

tak toto bolo super :D hnusák... horší ako môj otec, niečo prikáže a ani ďakujem, ani prosím, ešte vynadá :D:D:D

6 Jane Jane | Web | 27. září 2009 v 22:55 | Reagovat

To víte, Severus neprosí, neděkuje a Hermiona, jak byla z jeho návratu a opětovnému požádání mimo, si ani neuvědomila, že vlastně zase správně nepoprosil.
Jo a v povídce Remus přežil.
Kdy bude nová kapča nevím, možná někdy příští týden, a nemyslím ten, který začíná zítra  :-D . Jestli to nevydržíte, tak vám můžu slíbit, že prvního přibude nová kapča k Nenávidí ho všichni, miluje jen jedna ;-) , tak tím vám to čekání snad vynahradím.

7 sessllik sessllik | Web | 28. září 2009 v 10:01 | Reagovat

jo,jo,Severus neprosí :-D a neděkuje :-D to už by pak nebyl Severus,že?Hezká kapitola,líbilo se mi, jak mu Herm omlátila o hlavu ten jeho vlas :-D  :-D  :-D

8 zuzka zuzka | 28. září 2009 v 11:14 | Reagovat

postrach kouzelnických škol všeho druhu se hold nezapře :-D

9 Miss.Hide Miss.Hide | 29. září 2009 v 20:35 | Reagovat

Opět tleskám. :D
Ale Severus je opravdu nevychovanec. Měl by si před chudinkou Herm kleknout nebo tak něco a on je na ni ještě nepříjemnej. :D:D
Těším se na další kapitolu, snad bude brzo! :)

10 Garis Garis | 14. září 2011 v 18:27 | Reagovat

Moc se my líbí že jsou napsané oba pohledy jak Hermi tak i Severuse...Skvělá kapča.:-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama