Nepreferuji žádnou povídku, prostě, co budu mít chuť psát, to budu psát


Stvoření noci - Že by se blýskalo na lepší časy? Nějak mě chytá nálada na psaní a vrhám se na další kapitolku.

Šestá kapitolka

1. srpna 2009 v 8:23 | Jane |  Láska nad kotlíkem
6. kapitola


Ahojte, přináším Vám novou kapitolku. Vstávala jsem v sedm hodin (Merline pomoz), nemohla jsem vůbec spát, a to jsou prázdniny, tak jsem se rozhodla dopsat kapitolku už teď, když je v baráku aspoň klid. Tak snad se vám bude kapitolka líbit a zanecháte komentíky. Za každou vaši odezvu jsem ráda, i kdyby to měl být jenom smajlík.a čím víc komentíků, tím větší chuť do psaní další kapitolky.


Severus dorazil na Salemskou univerzitu brzo ráno a ,i když protestoval, ředitel ho představil studentům, ale jméno jim neřekl, to nikdo vědět nemusí, a sdělil jim, aby ho nikdo neobtěžoval, že provádí výzkum, proto potřebuje klid. Prolétl pohledem síní a potěšilo ho, že nikoho z nich neučil, ale taky kdo z Bradavic by studoval lektvary, když na ně byli všichni tupí jak horští troly. No možná jedna dvě výjimky, ale i tak tady nebyli.Všiml si pohledů, které na něho vrhaly dvě tmavovlásky a horlivě o něčem diskutovaly. Rozhodl se tím nezabývat.

Spěšně snědl snídani, a vydal se do svých nových komnat. Vypadaly stejně, jako když se tady učil. Ložnice s obývací částí a obrovská laboratoř se sprchou, pro případné rychlé smytí nebezpečných lektvarů, při náhlých nehodách. Důkladně zkontroloval zásoby přísad do lektvarů, seřadil si je podle svých potřeb a zjistil, že některé přísady, které bude potřebovat chybí. Musí se optat ve hlavních skladu, byly to jedny z nejdůležitějších přísad do jeho výzkumu. Pohlédl na hodiny, kontrola přísad mu zabrala víc času než předpokládal. Bylo pár minut před šestou, uvědomil si, že vynechal oběd a měl docela hlad. Nevýhodou tohoto místa byla nezbytnost jíst jídlo se všemi v určitou dobu. Měli zde jen pár domácích skřítků, a ti byli dost zaneprázdněni a málo který lektvarista si někoho pouštěl do blízkosti své laboratoře. Hold nemůže mít všechno.

Byl před dveřmi do síně, když se ze dveří vyřítila skupinka studentů, rozhodl se pro vstup druhými dveřmi. Procházel kolem sloupu, když do něho někdo vrazil, udržel balanc, ale osoba, která do něho narazila, takové štěstí neměla. Měl na jazyku sarkastickou poznámku, když najednou ztuhl šokem. Ta osoba, znal ji, jeden z lidí, kterého už nechtěl nikdy vidět. Grangerová. Nesnesitelná šprtka a přítelkyně Pottera a Weasleyho. Dívala se na něho s hrůzou v očích. Taky ho tady nečekala, pomyslel si. Bez jediného slova se otočil a odcházel cestou, kterou měl v úmyslu jít poprvé.

Zatracená Grangerová! To nemohl mít klid ani tady! Ještě má možnost odejít. Ne, vypadalo by to, že se bojí. Však s ní nemusí vůbec přijít do kontaktu, kromě společných jídel, které ho začali rozčilovat ještě víc.



Hermiona hleděla na Snapea jako na přízrak. To není možné, co ten tady dělá? V tu chvíli si uvědomila, že do něj vrazila. Merline! Narazila do něho, to nepřežije! Ne, že to přežila, ale neslyšela ani žádnou poznámku, které jsou u něho obvyklé. Prostě se otočil, a s typickým zavířením pláště odešel do síně.

"Hermiono! Jsi v pořádku? Hermiono!"

Pořád byla v šoku z nenadálého setkání, že se nemohla pohnout. Uvědomila si, že ji někdo volá. Protřepala hlavou a vstala ze země, na které pořád seděla. "Jo je mi fajn."

"To určitě. Vypadala jsi, jako by jsi viděla ducha," mluvila Sally. "Ale zatím jsi viděla jenom toho nového. No není úžasný."

Úžasný! Ony si myslí, že je Snape úžasný. "CO?"

Hermiona se utápěla ve svých myšlenkách a nevnímala jejich ódy na Snape. Ale i ona sama se ním zabývala. Z přemýšlení ji vytrhla Sally. "Kouká na tebe." Roztěkaně se rozhlížela po síni a hledala člověka, který se na ní dívá. I když měla tušení, kdo jim může být. Nemýlila se. Snape ji pozoroval přivřenýma očima. Jejich oči se setkali, měřili se navzájem. Po chvíli to nevydržela a sklopila zrak.

"Pořád na tebe kouká. Jestli se mu líbíš, tak tě budeme muset asi proklít," prohlásila sladce Susan.

"CO? Ne, ne, nelíbím se mu," protestovala Hermiona.

"Něčím si ho musela zaujmout, když se na tebe pořád dívá, a myslím, že to nebylo tím, že ses mu válela pod nohama," poznamenala Sally.

Nechtěla to rozebírat, vysvětlovat odkud ho zná, kdo to je. Samotné ji říkaly, že ho ředitel jménem nepředstavil, určitě měl důvod, proč to nechtěl zmiňovat. Ale jak je zná, budou naléhat, dokud nepodlehne, nebo z toho nezešílí.

"No…" dávala si na čas, věděla, že to zpustí řadu otázek, "znám ho z Anglie."

"CO?" "Kdo to je?" "Jak důvěrně ho znáš?" "Nevíš na čem pracuje?" "Je sám?" "Byl vždycky tak tajemný?"

Koukala na ně s vytřeštěnýma očima, tolik otázek, a hlavně osobních. Do čeho se to zase pustila. Měla zatloukat, ani se nezmínit, že ho někdy viděla.

Už se chystala odpovědět, když za sebou slyšela hlas. "Koho má Hermiona znát?" Jeremy se připojil k jejich stolu, tázavě se díval na přítomné u stolu.

"Toho nového. Pořád na ní kouká. A ona, že se znají z Anglie. Tak nás zajímá, jak moc ho zná a kdo to vlastně je," odpověděla Sally.

Koukl se na Severuse a vůbec se mu nelíbil pohled, který házel k jejich stolu a hlavně k Hermioně. A už vůbec se mu nelíbilo, že by s ním mohla Hermiona kdysi něco mít.

"Neřekla jsem, že se známe nějak důvěrně nebo tak, jen že ho znám z Anglie."

"Tak jak ho teda znáš. To to máme z tebe tahat po kousíčcích. Řekni všechno najednou a budeš to mít z krku."

"Byl to můj profesor lektvarů v Bradavicích. Jiný vztah než profesor a student, mezi námi nebyl."

"Profesor. Nevypadá na profesora."

"No spíš vypadá na nějakého kriminálníka," Hermiona se podívala na Jeremyho, který propaloval Snapea nepřátelským pohledem.

"Možná tak vypadá, ale žádný kriminálník to není, já bych spíš naopak řekla, že je to hrdina, ale asi by mě zabil, kdyby mě to slyšel říkat," ostře se ozvala na Jeremyho poznámku.

"Hrdina? To zní ještě zajímavěji.Co udělal, že je z něj ten hrdina a jak se jmenuje, to jsi ještě neřekla," naléhaly holky.

"Jmenuje se Severus Snape."

"Snape. Snape. To jméno mi něco připomíná, ale nemůžu si vzpomenout. No taky to je dlouho co jsem byl mezi lidmi, ale i tak, je mi hrozně povědomé. Jako by se o něm někde psalo, ohledně nějaké hrozné události, ale nemůžu si vzpomenout." Jeremy vzpomínal na dobu před svým studiem zde, věděl, že o něm už slyšel.

"No byl v novinách. Myslím, že jednu dobu až moc. Nepsalo se o něm moc dobře, teda aspoň v době, kdy jsem měla k novinám přístup. Co psali potom to nevím."

"Merline Hermiono, řekni všechno, jinak tu budeme sedět věčně!"

"Ale já vám to nechci říct. Když on nechtěl, abychom věděli, jak se jmenuje, tak k tomu měl určitě důvod. Chce mít klid, tak jste to říkaly a jestli si někdo vybaví kdo to je, mohl by ho začít otravovat, ať už z jakéhokoli důvodu. Už stačilo, že jsem vám řekla jeho jméno, to jsem taky neměla dělat" mírně zvýšila hlas, až se za ní otočili ostatní od okolního stolu.

"Uklidni se jo. Tak jestli nechceš, nám to říkat nemusíš."

"Fajn." S tím vstala a odešla ze síně. Jak procházela dveřmi, cítila na sobě pohled černých onyxových očí.


 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kaku Kaku | Web | 1. srpna 2009 v 13:54 | Reagovat

Tvojí povídku jsem objevila dneska. A musim říct, že je skvělá! :) Severus...Hermiona... ách!
Strašně se těšim na další kapitolu, prosím piš! :)))

2 wixie wixie | 2. srpna 2009 v 12:39 | Reagovat

Hezký!!!
Jak si Seví liboval, že tam nikoho nezná a pak bác ho - vrazí do něj Herm :-D
však on bude ještě rád, že tam je, viď? :-)

3 evi evi | Web | 12. srpna 2009 v 18:06 | Reagovat

Paráda - povídek HG/SS je hodně, takže tady chválím netradiční prostředí :-)

4 ostruzina_lenka ostruzina_lenka | Web | 30. srpna 2009 v 9:52 | Reagovat

Chudák holka, takhle z ní tahat rozumy.  :-D

5 Garis Garis | 14. září 2011 v 18:21 | Reagovat

No to se holky asi budou hodně divit až poznají co je zač...Nebo že by ne? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama