Nepreferuji žádnou povídku, prostě, co budu mít chuť psát, to budu psát


Stvoření noci - Že by se blýskalo na lepší časy? Nějak mě chytá nálada na psaní a vrhám se na další kapitolku.

Druhá kapitolka

15. července 2009 v 19:30 | Jane |  Láska nad kotlíkem
2. kapitola


Brodili se po pás ponořeni v zatuchlé a páchnoucí bažině, jen aby se dostali ke květům jedné z velmi jedovatých rostlin, které potřebuje do svého výzkumu.
"Hermiono jsi si jistá, že ty rostliny rostou tady? Už čtyři hodiny se tu plazíme skrz celou bažinu a žádnou jsme neviděli. Ne že by mě to nebavilo, ale takovou zábavu jsem si teda nepředstavoval."
"A co sis představoval. Víš stejně dobře jako já, že ta rostlina roste jen v okolí bažin a že se špatně hledá. Když ji zahlédneš už z ní nesmíš spustit oči, pomalu nemůžeš ani mrknout, jinak ti zase zmizí." Věděla, že bude trvat než ji najdou, ale už i ona toho měla dost.
"Jo já vím, tak se nezlob. Jenom jsme si to mohli nechat až na konec. Nejprve chytit ty žáby a pak teprve jít na ty rostliny."
"Ne nemohli. Chytají se nejlíp o půlnoci a ještě k tomu za úplňku, což je dneska večer, a jsou vábeny vůni květin, a tyhle mají velmi silnou kořeněnou vůni, tak to půjde ještě líp. Teda jestli ty kytky do té doby najdeme. A já jich potřebuji dost a s tou kytkou jich chytíme hodně. Aspoň vyřeším oba problémy najednou. Tak už nezdržuj a hledej."
"Víš, že jsi někdy dost panovačná. Že jsem s tebou vůbec šel, takhle jsem si to vůbec nepředstavoval."
To už bylo i na Hermionu dost. Bažina, zima a vzpomínka na hádku s Ronem. Už to nemohla dál snášet. "Tak když se ti to nelíbí, klidně se můžeš vrátit. Já si je najdu sama. Však se tě nikdo neprosil ať jdeš se mnou. Jestli sis myslel, že to bude třeba rande, tak to ses přepočítal."
"Hermiono…já, promiň. Já nemyslel, že to bude rande. Promiň, že jsem vyletěl, ale už mě tohle místo ničí."
"Taky mi promiň, já… dneska není můj den. Neměla jsem si špatnou náladu vylívat na tobě. Raději budeme hledat ty rostliny." Mile se usmála, ale nebylo to od srdce.

Další půlhodinu prolézali zákoutí bažiny a hledali stopy po rostlinách. Když už to chtěla odvolat, že raději půjdou pro ty žáby, tak je zahlédla.
"Jeremy, už je vidím. Stoupni si za mě a dávej pozor kam šlapu. Jestli je znovu ztratím, tak asi někoho prokleju."
Hermiona s Jeremym v zádech se prodírala bažinou, hypnotizovala květiny před sebou a modlila se k Merlinovi, ať už je z téhle díry pryč.Rostlina měla nádherné červené květy, které se vůbec nehodily do prostředí bažin, ve kterém rostly.
"Dobře už jsme u nich. Utrhnu první květ a dám ti přivonět, abys je taky viděl a pomůžeš mi se sbíráním." Pomalu vytahovala nůž z batohu a opatrně odřezávala květ, aby se nedotkla listů, které byli prudce jedovaté. Člověk po otravě do deseti minut ztrácí vědomí a do hodiny umírá. I když měla protijed, žáhnutí není nic příjemného.
Následující hodinu sbírali a ukládali květy do lahví, aby si zachovali vůni a čerstvost, než je pořádně uskladní.
"Fajn, to bychom měli, teď jdeme na ty žáby. Máme ještě necelou hodinu než bude půlnoc."

Přemístili se na nové místo, které se od toho prvního skoro ničím nelišilo. Tedy až na to, že bahna měli pouze po kotníky. Našli si místo, odkud budou mít dobrý výhled na květiny, které rozprostřeli na velký kámen uprostřed močálu, a čekali.

Jeremy si pomyslel, že být to na jiném místě, tak by tato situace byla nesmírně romantická. Být sám s dívkou, která se mu náramně líbila. Jenže ani Měsíc v úplňku, vůně květin ani kvákání žab mu nepomůžou, protože dívka vedle něj o něho nestojí. Stojí o přítele, se kterým se rozešla než přišla studovat sem. Nechápal ho, jak se s ní mohl rozejít. Byla krásná a inteligentní. Kdyby si vybrala ho, nikdy by ji už nepustil. Dívek jako ona je jenom pár.

Už zbývalo pouze čtvrt hodiny, když se najednou ze všech koutků bažiny začaly ozývat nádherné žabí písně. Žáby se začaly přibližovat za květy a byla to nádherná podívaná. Měnily barvy z jasně světle zelené na temně hnědočervenou, tlapičky měly jasně žluté či oranžové, zadní nohy zespod modré a bříško bílé a temně červené oči. Svou schopností spíše připomínaly chameleóna než žábu, a to ji jen přidávalo na půvabu a na magických schopnostech, které potřebovali do lektvarů.

"Dobře Jeremy, teď opatrně, přivolávej jednu po druhé", Hermiona zúkolovala Jeremyho a hned už sama volala žáby. "Accio Agalychnis". Jednu za druhou je umisťovali do připravené bedny. Za pár minut měli potřebované množství nasbírané a chtěli se vydat na zpáteční cestu, když Hermiona zakopla a spadla přímo do bažiny.

"Sakra, já se na to můžu" snažila se dostat zpátky na nohy, ale kořeny bažinných keřů se ji zapletly do noh a než se nadála, skončila v bažině znovu. Pokrytá od hlavy až k patě zeleným slizem vrhala vražedné pohledy na Jeremyho, který se jejímu výkonu škodolibě smál. "Že by jsi mi pomohl, ale to ne, ty se budeš raději smát a mě tu necháš, ať se trápím." "Dobře, dobře, tak pojď." Pomohl ji na nohy, kouzlem ji očistil od nánosu slizu a společně se přemístili zpět do školy.


 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elinor.cit Elinor.cit | E-mail | Web | 16. července 2009 v 2:32 | Reagovat

:-) Hezů!  :-D Moc se těším až dáš na blog další kapitolku.

2 SidKetchum SidKetchum | E-mail | 17. července 2009 v 0:05 | Reagovat

Zatím to vypadá moc slibně, těším se, jaké bude pokračování.

3 wixie wixie | 17. července 2009 v 13:15 | Reagovat

další!!! já ci další!!! honem, je to pěkný ;-)

4 Garis Garis | 14. září 2011 v 18:16 | Reagovat

No nevím proč ale nějak se mi Jeremy nelíbí..To jsem zvědavá co se z něho nakonec vyklube..:-)

5 Jeník Jeník | Web | 1. listopadu 2012 v 20:33 | Reagovat

Září víno vaří, říjen mačká hrozen.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama