Nepreferuji žádnou povídku, prostě, co budu mít chuť psát, to budu psát


Stvoření noci - Že by se blýskalo na lepší časy? Nějak mě chytá nálada na psaní a vrhám se na další kapitolku.

9. kapitola

14. července 2009 v 17:00 | Jane |  Nový život, nebo spíš věčnost?
Zamiloval jsem se

Celou noc jsem zůstala doma. Chtěla jsem zajít za Cullenovými, ale byl tam Edward. Když on nepřišel do školy, já se mu vnucovat nebudu. Ať už měl jakýkoli problém, řekne mi to sám, až bude chtít, a jestli měla Alice pravdu, tak mi to řekne brzo.


Čekala jsem na Cullenovi na parkovišti a snažila se nevšímat pohledů spolužáků, u kterých jsem byla, a asi ještě pěkně dlouho budu, hlavní téma všech hovorů. Třetí den ve škole a už jsem způsobila tolik rozruchu, jak nikdo jiný. Za prvé, byla jsem nová a v jejich očích krásná, za druhé, podařilo se mi dostat se za nepřátelskou zeď záhadných Cullenových a za třetí, málem jsem zabila jednoho spolužáka. No můžu být na sebe pyšná, to se fakt každému nepovede.

Snažila jsem se vypudit všechny pohledy, že jsem si ani nevšimla, že už Cullenovi dorazili a dokonce i Edward. "Ahoj Jenn, dneska nějaká zamyšlená." Jako vždy usměvavá Alice, kterou nic nepřekvapí. "Ahoj, se mi divíš. Všichni se o mě baví a to jsem chtěla splynout s davem, ale to bych nebyla já, kdybych to nějak nepokazila. A ke všemu musí máma do školy, a ani Jack s Tonym nebyli moc nadšení."

"Udělali ti něco?" Edward se na mě konečně podíval, celou dobu sledoval okolí, určitě poslouchal co si ostatní myslí.

"Ne, nic mi neudělali. Vytočilo je to, ale uklidnila jsem je, že jsem ho zabít nechtěla. Nechme to být, nic se nestalo, a já nechci abychom se o tom pořád bavili, stačí mi, že to slyším od ostatních."

Rozešli jsme se do tříd a Edward šel se mnou, měli jsme společnou biologii. Přemýšlela jsem, proč včera nepřišel. O čem musel přemýšlet a jestli mi to řekne. Promluvil na mě, až jsem se lekla. Odpověděl na všechny moje myšlenky, vůbec mi nedošlo, že mě slyšel.

"Nepřišel jsem, protože jsem si musel promyslet pár věcí, které mě pronásledují od té doby, co jsi tady. Týká se to hlavně tebe. Jestli to chceš vědět, mohla by jsi večer přijít k nám a já ti to povím. Nechci to probírat tady ve škole."

Zaskočilo mě to. Týká se to hlavně mě. Proč se o mě vůbec zajímá?

"Na všechno ti odpovím, ale až večer. Jestli teda přijdeš."

"Tak dobře."

Zbytek dne jsem přemýšlela, co mi chce říct, na nic jiného jsem se nesoustředila. Ani na návštěvu ředitele, který mě a mámu upozorňoval, že jestli se stane ještě něco podobného jako včera, mohla bych mít problémy. Jako bych je už neměla.

Večer jsem se vydala za Edwardem. Nedošla jsem ani k němu domů, čekal mě v lese.

"Ahoj, promluvíme si, ale ne u nás, tam by jsme neměli soukromí."

"Dobře."

Edward se rozběhl někam hluboko do lesa. Běžel strašně rychle, nestačila jsem mu. Musela jsem na něj v mysli zavolat, aby zpomalil, připadala jsem si, že jsem se zadýchala, ale to nešlo. Edwarde zpomal prosím tě. Za chvíli tě ztratím. Slyšel mě, protože zpomalil a teď běžel po mém boku. "Promiň, někdy zapomínám, že jsem rychlejší než ostatní." "Nevadí, když mi teď znova neutečeš." "Ne neuteču, protože už jsme tady."

Zastavili jsme se na mýtině. Byl to malý kousek louky uprostřed záplavy stromů. Dnes svítil měsíc a osvětloval svým zářivým svitem tento malý kousíček ráje. Po večerní dešťové přeháňce se od kapek deště odráželo světlo a louka zářila podobně jako já, když vyjdu na slunce. Byla to nádhera.

"Jsem rád, že se ti to líbí."

"Jo je to překrásné. Ale o tom se nebudeme bavit, co jsi mi chtěl říct?" byla jsem nedočkavá, celý den mě to nenechalo v klidu, už jsem to nemohla vydržet.

Odešel ode mě a zadíval se na měsíc. Stál a zřejmě přemýšlel, jak mi to má říct. "Jenn, je mi už skoro sto let, ale za celou dobu jsem nepotkal nikoho, kdo by do mého života vnesl tolik radosti jako ty. Vždycky jsem byl obklopen mou rodinou, cítil jsem se s nimi šťastný, ale něco mi chybělo. Někdo v mém životě chyběl. Všichni z rodiny někoho mají, mohou se o ně opřít v těžkých chvílích, někdo kdo je zná lépe než ostatní. Už jsem se smířil s tím, že nikoho takového nenajdu, jenže pak si se objevila ty. Ten den, když jsi narazila na Emmetta, někdo ozářil můj temný věčný život sluncem. Viděl jsem, jak na tebe vzpomíná. Na upírku, která není ničím zvláštní a dokázala ho porazit. Rozčílilo mě, když si myslel, že nejsi zvláštní. Protože mě si uchvátila. Vypadala jsi tak křehká, zranitelná, ale nesmírně krásná. Celá tvá existence mě omámila. Záviděl jsem Emmettovi, že tě viděl první, žárlil jsem na něho. Prvně jsem nevěděl, co se to se mnou děje, nikdy jsem takové pocity nezažil, ale když jsem o tom přemýšlel, došlo mi to. Tak strašně jsem tě chtěl vidět, mluvit s tebou a ujistit se, že na vlastní oči jsi ještě krásnější. Poprosil jsem Alici, aby se podívala jestli tě nevidí, jenomže ty jsi byla s vlkodlaky, tak neviděla nic. Byl jsem zoufalý. Ale ten další den, když jsi byla na parkovišti, jsem byl nesmírně šťastný, že tě vidím. Slyšet v tvých myšlenkách, že podobný zmatek jsem v tobě vyvolal i já, mě ochromil. Ale věděl jsem, jak na všechny působím, tak jsem si nebyl jistý. Vím, že to není fér, ale chtěl jsem z tvých myšlenek vyčíst co si o mě myslíš. Ale jak jsem ti o mé schopnosti řekl, přestala jsi o mě myslet, a mě to štvalo," odmlčel se a mě hlavou hýřily všechny slova, která mi řekl. Že jsem ho uchvátila. Záviděl a žárlil na Emmetta. A to vše kvůli mně.

"A když na tebe potom čekal ten vlkodlak, bál jsem se o tebe. Chtěl jsem tě od něj dostat co nejdál, možná mu i ublížit. Když jsi ale večer přišla a byla jsi v pořádku, ulevilo se mi. Měl jsem nutkání tě obejmout, ale to jsem nemohl. Zabýval jsem se tvými myšlenkami. Jak jsi mluvila o Jackovi, tvé myšlenky měly podtón emoce, že ho máš hrozně ráda. Myslela jsi na něj jinak než na ostatní. Znova mě zaplavila žárlivost. Že jsi se mohla zamilovat do něj a ne do mě. Neměl jsem na to žádné právo, vůbec jsi mě neznala a já neznal tebe, ale i tak jsem žárlil." Cože? Zamilovat? On se do mě snad zamiloval?

"Ano Jenn, zamiloval," otočil se a přistoupil ke mně. "Nevíš jak moc chci, aby si to cítila stejně" a dotkl se mé tváře.

Byl to příjemný pocit. V tu chvíli jsem mu chtěla říct, že jsem se do něj taky zamilovala. Slyšel to a na tváři se mu usadil mírný úsměv, jenže se mi vybavily vzpomínky na bývalého přítele a jak mě zradil, a udělala jsem tu nejhorší věc co jsem mohla. Otočila se a začala utíkat pryč.


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ostruzina_lenka ostruzina_lenka | Web | 23. července 2009 v 0:55 | Reagovat

Zuper.  :-D

2 Michelle Michelle | 15. července 2011 v 19:12 | Reagovat

:-D  konečně trochu odklon od kánonu..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama