Nepreferuji žádnou povídku, prostě, co budu mít chuť psát, to budu psát


Stvoření noci - Že by se blýskalo na lepší časy? Nějak mě chytá nálada na psaní a vrhám se na další kapitolku.

8. Další šokující zpráva

14. července 2009 v 16:43 | Jane |  Tajemství předků
8. Kapitola - Další šokující zpráva


Ležela jsem na podlaze a topila se v beznaději, když jsem jeho hlas slyšela znovu.

"Amy"
"Edwarde" stále jsem brečela a nedokázala ovládnout svůj hlas.
"Amy, to je v pořádku" přerušila jsem ho. "Nic není v pořádku Edwarde. Proměnila jsem se před tebou v pumu, a ty mi říkáš, že je to v pořádku. Nevím, co se se mnou děje. Ty by jsi měl utíkat, a ne mě tady utěšovat." Začala jsem panikařit. Nemůže si myslet, že jsem v pořádku, že on je v pořádku, potom co viděl.
"Amy, vím, že si myslíš, že bych se tě měl bát, ale já… já mám z neuvěřitelnými věcmi dost zkušeností." Co mi to tady vykládá. Už snad někdy viděl člověka měnícího se ve zvíře.
"Co mi to tady říkáš. Že máš s podobnými věcmi zkušenosti."
"Ano. Možná tě to vyděsí, ale já i celá moje rodina, jsme… my jsme upíři." Upíři. To si ze mě bude dělat legraci.
"Amy je to pravda. Všechny věci, které jsou na nás neobvyklé. Bílá a studená kůže. Kruhy pod očima. Barva očí, měnící se ze zlaté v černou. Amy zaposlouchej se a řekni mi, kolik srdcí slyšíš tlouct."
Poslechla jsem ho a jediné co jsem slyšela, byl klidný tlukot mámina srdce a splašené bití mého srdce. Žádné Edwardovo. Ve tváři se mi objevil nevěřícný výraz.
"Ale, ale to není možné."
"Je Amy, mé srdce už přes devadesát let nebije. Bylo mrtvé, nehybné. Až ty jsi ho přivedla zpět k životu."
"Ty máš přes devadesát let" To není možné, vždyť vypadá na sedmnáct.
"Ano, jako upír nestárnu a zamrznu v podobě, jakou jsem měl při přeměně. Proto vypadám pořád na sedmnáct."
"Říkal jsi, že celá tvá rodina jste upíři. Jak staří jsou oni."
"Carlisleovi je přes tři sta. Je z nás nejstarší. Ostatní se pohybují od sto padesáti, do sedmdesáti. Ale to není důležité. Amy, kdy si se proměnila ty."
"V ten večer, když jsi mě přivezl od vás. Byla jsem v pokoji, když mnou projela bolest a já se proměnila. Od té doby se snažím proměnu po nocích zkoušet, abych se v návalů emocí neproměnila z ničeho nic."
"Amy je mi to hrozně líto."
"Ty za to nemůžeš Edwarde."
"Myslím že můžu. Už v minulosti jsme ve Forks byli, a tehdy jsme narazili na lidi z indiánského kmene, kteří se proměňovali ve vlky. Myslím, že naše přítomnost v nich vyvolala nějakou reakci. Vlkodlaci jsou totiž naši nepřátelé. Jsou tady, aby chránili lidi, před námi upíry a zabíjeli nás."
"Ve vlky? Edwarde víš, já se neproměňuji jen v pumu. Dokážu se proměnit i ve vlka."
"Cože?"
"Poprvé jsem se proměnila ve vlka a utekla do lesů. Až později na louce jsem změnila podobu a byla jsem puma."
"Jak se to mohlo stát?"
"Já nevím a hrozně se bojím, že někomu ublížím. Dokud to nebudu moct ovládat, nesmím nikoho vidět. Je hrozně nebezpečné být v mé blízkosti." Začala jsem se třást. Je toho všeho moc. Už nic nebude stejné jako předtím. Za poslední dny jsem toho zjistila až moc, co jsem nikdy nechtěla vědět. Dokážu se změnit do dvou zvířat. Edward a jeho rodina jsou upíři. A měli by to být mí nepřátelé a že bych je měla zabít.

Z ničeho nic jsem ležela na posteli a Edward mě objímal a šeptal mi uklidňující slova.
"Amy, neboj se, všechno se vysvětlí. Já a ani nikdo z rodiny ti neublíží. Na to tě mají až moc rádi. A já tě miluji." S pocitem, že mě miluje a ležím mu v náruči jsem usnula a zapomněla na všechny hrůzy minulých dní.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama