Nepreferuji žádnou povídku, prostě, co budu mít chuť psát, to budu psát


Stvoření noci - Že by se blýskalo na lepší časy? Nějak mě chytá nálada na psaní a vrhám se na další kapitolku.

7. kapitola

14. července 2009 v 16:50 | Jane |  Nový život, nebo spíš věčnost?
Vyptávání

Vážně jsem ho tady nečekala. Vždyť říkal, že za vymezené hranice nesmí. Jak se zdálo, Jack mi neřekl všechno.


Chtěla jsem se za ním vydat, když mě někdo popadl za ruku. "Jenn nechoď k němu. Může ti ublížit, nevíš co je zač." "Alice, já vím, že je to vlkodlak. Ale nic mi neudělá." Podívala se na mě dost nevěřícně.

"Neměl by tady vůbec být. Můžou se pohybovat po celém městě, ale nesmí se pohybovat okolo školy, když ví, že tady chodíme." Zdálo se, že Rose se drží v klidu jen stěží.

Snažila jsem se na Jacka, a na vztahy, které s ním mám, vůbec myslet, aby Edward nic neslyšel. Chtěla jsem jim to večer vysvětlit sama, ale prostřednictvím slov a ne myšlenek.

"Alice pusť mě! Musím už jít. Večer vám všechno vysvětlím, jenom mě teď pusť." Neochotně, ale nakonec mě pustila.

Šla jsem k Jackovi, který se v klidu díval po Cullenových a za úsměv, kterým se na mě usmál, bych mu nejraději zpřelámala všechny kosti.

"Nastup si!" Můj tón ho pobavil, ale ochotně si do auta nastoupil. Rozjela jsem se z parkoviště a pohlédla jsem na Cullenovi, kteří se za námi stále zlostně dívali.

Polovinu cesty domů jsme jeli mlčky, dokud jsem to nevydržela. "Proč jsi tam přišel! Akorát to všechno zhoršuješ!" Znova ten samolibý úsměv. "Musel jsem tě zkontrolovat. Byl to tvůj první den na nové škole. Chtěl jsem zjistit, že jsi v pořádku." "To je péče najednou. Určitě si je chtěl vytočit, že jo." "Jo to taky, ale vážně jsem chtěl zjistit, že jsi v pořádku. Naposled co ses s jedním z nich potkala, tak jste se porvali." Možná se mi to zdálo, ale v jeho hlase jsem zaslechla ochranitelský tón. "Nemusíš se bát, jsou fajn. Dnes mě pozvali k nim domů, abych poznala i zbytek jejich rodiny." "Ty půjdeš k nim domů?" "Jo, máš něco proti. Jsou to upíři jako já. Chci se o nich dozvědět víc, a taky o sobě. Kromě těch dvou, co mě napadli, jsem žádné neviděla, a vůbec o upírech nic nevím, a tím pádem ani o mě. Co když je jich víc, co se živí zvířecí krví. Bylo by fajn, mít nějaké upíří kamarády. S lidmi nemůžu žít věčně. Faktu, že nestárnu, si dřív nebo později, každý všimne." "My taky nestárneme, a kamarádi už snad jsme." "Jo, jenomže normálně bychom měli být nepřátelé. A říkal si, že můžete zestárnout. A co tu pak budu za sto let dělat sama." Mlčel a přemýšlel, co mi na to má odpovědět. Doufala jsem, že mi to nezakáže, ale i tak bych k nim šla. "Máš pravdu, tobě nic neudělají. Já jen, že tě beru jako mladší sestru, kterou musím chránit." Být člověk, tak se asi rozbrečím. Vážně mě bere jako sestru. Je fajn být po delší době s někým jiným, než sama se sebou. "Však já tě taky beru jako velkého bráchu."

Dorazili jsme domů a vydali se každý do svého pokoje. "Mohl bys pro mě něco udělat? Zkus hlídat mámu ať mě večer nechodí kontrolovat. V deset jdu ke Cullenovým a vrátím se ráno před odjezdem do školy." "Řeknu Tonymu, dnes mám hlídku, tak budu venku." "Dobře."

Před desátou hodinou jsem se vydala k domu Cullenových. Alice mi popsala jak se k ním dostanu, a kdybych náhodou zabloudila, že po pachu je najdu určitě. Netrvalo mi ani deset minut a blížila jsem se za upíří vůni, která prostoupila celý les. Už jsem viděla jejich dům, když v tom se z něj vyřítila Alice a běžela směrem ke mně. Byla tak ráda, že se mi nic nestalo, že se mi vrhla kolem krku. "Jsem tak ráda, že jsi v pořádku. Samozřejmě jsem viděla, že přijdeš a nic ti nebude. Vizi jsem měla ani ne před půl hodinou, ale celý zbytek dne jsem viděla jenom tmu a hrozně jsem se o tebe bála." "Alice mrzí mě, že ses o mě bála, ale už mě můžeš pustit, než mě rozmačkáš."

Pustila mě, ale pro změnu mě táhla do domu. "Carlisle a Esme se nemůžou dočkat, až tě konečně poznají. Musíš nám o sobě vyprávět, ale hlavně o tom, proč na tebe před školou čekalo to psisko." Poslední slovo zlostně zavrčela, a já si uvědomila, že nebudou šťastní z mého vztahu s vlkodlaky.

"Tak Jenn, tohle je náš otec Carlisle" ukázala na mladého blonďatého upíra, kterému nemohlo být víc než třicet let, "a naše máma Esme." Upírka s karamelově zbarvenými vlasy se na mě šťastně usmála a objala mě. Tak vřelé přivítání jsem vůbec neočekávala.

"Těší mě, že Vás poznávám," slušně jsem je pozdravila. "Tykej nám, nepřipadáme si potom o tolik starší." "Dobře."

Všimla jsem si, že se najednou v obýváku objevil zbytek rodiny, který když jsem přišla, tak tady nebyli. Všichni se usmívali, ale přišlo mi, že si mě obezřetně prohlíží.

Ticho přerušil Emmett. "Ve škole jsem se tě nestihl ani zeptat, jak to, že jsi mě přeprala. Jsem nejsilnější upír ze všech, co jsme zatím potkali, a to se ani nevytahuji. To konstatuji pravdu."

"Víš Emmette, já jsem ještě novorozený upír. Takže mám docela sílu, i když to není to, co bývalo. A navíc, tvoje útoky byli dost předvídatelné." Celý udivení se na mě dívali. Tak to rozhodně nečekali.

"Ty jsi novorozená? Jak se dokážeš tak dobře ovládat. Novorození se nedokáží držet v lidské blízkosti bez toho, aby je nezabili." Carlisle vypadal nesmírně zvědavě, asi ho všechno neobvyklé dost fascinuje.

"Máš pravdu, Carlisle rád zkoumá nezvyklé věci. A jak se dokážeš v blízkosti lidí ovládat, když jsi novorozená, ho doslova nadchlo." Edward na mě promluvil a já jsem se za ním ohlédla. Jeho karamelově zlaté oči mě pohltili. Musela jsem zatřepat hlavou, abych na něho necivěla. Šibalsky se na mě usmál, a já si nedokázala představit, co všechno vyčetl z mých myšlenek.

"Upírem jsem asi půl roku. Jeden upír mě napadl v noci v parku. Ale než mě stačil zabít, tak ho vyrušil druhý, a než si to spolu vyřídili, moje přeměna už začala. Ten druhý mi vysvětlil co se se mnou stalo a odešel pryč. Objevila jsem schopnost, že dokážu potlačit vůni všeho v mém okolí, tak i u mě samotné, a to mi pomáhá zvládat přítomnost lidí. Když je necítím, tak nemám chuť na jejich krev," pokrčila jsem rameny, že to je vše a není to nic zajímavého.

"To je nám líto," Esme se tvářila velmi smutně, jako starostlivá máma, jejíž dítěti se ublížilo. "Je to dobrý, už jsem si zvykla."

"Promiň, že se pořád vyptávám, ale Edward mi říkal, že tě před školou čekal vlkodlak a ty jsi s ním dokonce odjela v autě." Carlisle je asi hodně zvědavý.

"Omlouvám se, jestli vás jeho příchod rozzlobil, ale Jack se chtěl ujistit, že se mi nic nestalo. Že při našem prvním setkání jsem se hned porvala s Emmettem, tak měl o mě starost."

"Jack? Vy se dokonce znáte až tak dobře." Tentokrát se mě zeptal Jasper.

"To je další příběh. Moje máma si našla před rokem přítele, a před pár dny jsme se k němu přestěhovali. Předtím jsem ho nikdy neviděla a ani jsem o něm moc nevěděla. Dost mě překvapilo když poznali, kdo jsem a ještě větší, že oni jsou vlkodlaci a máme být nepřátelé na život a na smrt. Ale díky mé schopnosti se navzájem necítíme, takže spolu vycházíme dost dobře. On a Tony jsou vlastně moji nevlastní bratři, a zbytek smečky jsou fajn kluci. Berou mě jako normální holku."

"Takže ty s nimi žiješ v jednom domě a ještě na jejich území v rezervaci. A nebojí se, že bys ublížila jejich lidem?"

"Ze začátku říkali, že mě budou hlídat, ale pak jsme si padli do oka a můžu se po jejich území normálně pohybovat. Fakt, že je Jack vůdce smečky a jeho táta náčelník kmene, nebo co, tak to nebyl problém"

Celou noc se mě vyptávali na můj život, kde jsem žila. Jak se mi líbí být upírem. Jestli moje matka ví o mě a o Rogerově rodině. Na oplátku mi oni vyprávěli jejich příběhy, jak se stali upíry. Fakt, že jsou nejmíň o 70 let starší než já, mě trochu rozhodil, ale mohla jsem to čekat. Čas skvěle utíkal, že jsem málem zapomněla, že musím domů a nachystat se do školy. Ale hlavně dát vědět Jackovi, že jsem v pořádku.

"Budu se muset rozloučit, musím se ještě nachystat do školy a dát o sobě vědět."

"Nechoď ještě, však ještě máme čas."

"Alice, za chvíli se uvidíme ve škole, a klidně každou noc, stejně nemám doma co dělat."

"Ale." "Alice nechej ji jít, my se taky musíme nachystat a Jenn musí Jacka ujistit, že se jí nic nestalo." Edward Alici přerušil a to jak vyslovil Jackovo jméno, se mi zdálo divné. Ale než jsem se ho stačila na něco zeptat, už byl u sebe v pokoji.

Rozloučila jsem se se všemi, vydala se domů a přemýšlela nad Edwardovým divným chováním.


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ostruzina_lenka ostruzina_lenka | Web | 23. července 2009 v 0:29 | Reagovat

Pěkný.  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama