Nepreferuji žádnou povídku, prostě, co budu mít chuť psát, to budu psát


Stvoření noci - Že by se blýskalo na lepší časy? Nějak mě chytá nálada na psaní a vrhám se na další kapitolku.

4. kapitola

14. července 2009 v 13:14 | Jane |  Nový život, nebo spíš věčnost?
Společné soužití

Stáli jsme v hale a se zájmem se na sebe dívali. Roger se vzpamatoval jako první, a položil svým synům, kteří mu stáli po boku, ruce na ramena. Nevím proč to udělal, ale asi se je snažil uklidnit, protože se celou dobu mírně třásli, a po tomto gestu se trochu zklidnili. Napjatou atmosféru přerušila až máma, která si ničeho zvláštního nevšimla.


"Jenn, chtěla bych ti představit Rogera a jeho dva syny, Jacka a Tonyho." Řekla, a ukázala na Rogera a na kluka po jeho pravé a poté i po levé straně.

"A kluci, tohle je moje milovaná dcera Jennifer."

Roger se vydal nesmělými kroky směrem ke mně, a já si všimla, že Jack i Tony po mě hází vražedné pohledy. Jestli to bude na denním pořádku, tak nevím, jak dlouho tu spolu vydržíme.

Jakmile stál blízko u mě, natáhl ruku v pozdrav a já jsem mu stejné gesto oplatila. Když se naše ruce dotkly, v obličeji se mu objevil výraz, který potvrzoval jeho teorii, a mě došlo, že naprosto jasně ví, že jsem upír.

"Těší mě, že tě konečně poznávám. Meg o tobě dost často mluví." No o faktu, že jsem upír se rozhodně nezmínila, když o tom sama neví.

Možná jsme se drželi za ruce déle, než se jeho synům líbilo, protože jsem slyšela ze směru, kde stáli, zlostné vrčení. Lidé ale nevrčí, takže to také nebudou obyčejní lidé. To by vysvětlovalo, proč ví, co jsem zač. Moje upíři instinkty odpověděli na jejich vrčení, stejným, ne-li zlostnějším vrčením. Zvuk se mi vydral z hrdla, a normální lidský sluch to nemohl zachytit. Jenomže oba vydali stejné vrčení jako před chvíli a podívali se na mě znova tím jejich vražedným pohledem.

"Jacku, Tony, nebuďte nevychovaní a pojďte se s Jenn seznámit." Šlo na nich vidět, že bez tohohle seznámení by se obešli, ale oba přišli a potřásli si se mnou rukou.

Dotkla jsem se Jackovi ruky, a zažila jsem nesmírný šok. Jeho ruka, na mé ledové ruce, doslova hořela. Jsem zvyklá, že lidská ruka vydává teplo, ale nikdy ne takový žár. To mě utvrdilo v mé teorii, že nejsou obyčejní lidé. Teda aspoň Jack a Tony. Rogerova ruka vydávala normální lidskou teplotu.

Ještě hodinu se máma pokoušela navázat mezi námi rozhovor, jenomže já jsem přemýšlela nad tím, kdo ve skutečnosti Rogerova rodina je. Jak to, že ví o existenci upírů? Proč jejich kůže vydávala tak velké teplo? Proč můžou vrčet? Nic z toho není u lidí obvyklé.

Z mého přemýšlení mě vytrhla až máma. I když je teprve před devátou hodinou, měla bych jít spát, že musím být po celém dnu za volantem dost ospalá. Byla jsem ráda, že už můžu z této společnosti odejít, necítila jsem se tam příliš dobře. Jack s Tonym se po mě pořád nevěřícně koukali a to příjemnou atmosféru nemohlo vůbec navodit.

Roger se nabídl, že mi ukáže můj nový pokoj. Vstala jsem a vydala se za ním do druhého patra domu. Druhé patro bylo stejně nádherné jako spodní část domu. Z chodby jsem měla výhled na čtvero dveří. Roger mi vykládal, že dveře napravo patří Jackovi a Tonymu, a že můj nový pokoj se nachází v zadní části chodby na levé straně. Zavedl mě do pokoje, a mě se naskytl pohled na tmavě oranžově vymalovaný pokoj. V pokoji dominovala velká postel s červeným povlečením. Rozhlédla jsem se po zbytku pokoje, a kromě veliké skříně a pár poliček, byl pokoj prázdný. Roger mi řekl, že ho nechtěli moc zařizovat, že si ho zařídím sama až se nastěhuji. Poděkovala jsem mu, že je nádherný, a že mám stejně skromnější styl, že kromě nějakých elektronických zařízení a mých trofejí, toho moc nepřibude. Druhé dveře, které se v pokoji nacházely vedou do koupelny, která je spojená s dalším pokojem. Pokoj slouží jako pokoj pro hosty, takže je teď prázdný, tak budu mít celou koupelnu jenom pro sebe.

Vydal se na odchod, ale než za sebou zavřel dveře, potichu ke mně promluvil: " Přijď o půlnoci do obývacího pokoje. Musíme si o spoustě věcí promluvit a taky se domluvit na společném soužití v domě."

Nezmohla jsem se na žádnou odpověď, tak jsem jenom přikývla. Rozvalila jsem na novou postel a přemýšlela o budoucnosti, která mě v tomto malém městečku čeká. Jestli je tady více lidí, kteří ví o naší existenci. Jestli jsou nebezpeční, i když jsem si nemohla představit nikoho, kdo by mohl skoro nezničitelným upírům ublížit.

Kromě klidného oddechování, které vydávala máma, a tlukotu čtyř srdcí, bylo v celém domě naprosté ticho. Mužská část domu se asi nechtěla na ničem domlouvat, abych je náhodou neslyšela.

Půl hodiny před plánovaným rozhovorem s mojí novou rodinou, jsem se vydala do koupelny, zklidnit teplou sprchou své nervy a z části odstranit obavy z rozhovoru, který bude následovat. Oblékla jsem se do džínů, zeleného trika a vydala se do dolního patra.

Scházela jsem ze schodů a snažila se nevnímat pohledy, které mě probodávali skrz na skrz. Seděli na velikém gauči a snažili se vypadat vyrovnaně, ale cítila jsem, jak je to stojí strašně veliké úsilí, aby tak aspoň z části vypadali.

Posadila jsem se na křeslo naproti nim a čekala, co se bude dít. Nikdo z nás se neměl k tomu, aby začal.

Po deseti dlouhých minutách, prolomil ticho Roger.

"Asi jsi zjistila, že víme, že jsi upír, ale nemůžeš přijít na to, jak to víme."

"Ano, to mi z vašich reakcí a pohledů doopravdy došlo, a to jak to víte, mi vrtá hlavou celou dobu."

"Víš, naše rodina i někteří členové kmene, také nejsou normální lidé. Nebudu tě seznamovat s dějinami našeho kmene, ale můžu ti říct, že tajemství o existenci upírů se předává z generace na generaci. Vypráví se jako kmenové legendy, takže hodně lidí jim nevěří. Je jenom pár lidí z kmenové rady, kteří si pamatují dobu, kdy se u nás objevili upíři naposled."

To je jich tady víc? Nebo aspoň bývalo. Jsou tady znova, nebo se tu někdy objeví? Nechtěla jsem se setkat s krvelačnými upíry. A vůbec jsem je nechtěla mít v blízkosti mámy.

"To, co ti tady řeknu, chráníme stejně, jako upíři chrání svoji existenci. Náš kmen má předky ve vlcích, a potomci zakladatelů kmene se mohou v blízkosti upírů měnit, ve vlky."

"Páni! To jsou jako nějací vlkodlaci. Ne že by to nemohlo být možné, taky jsem si o upírech myslela, že neexistují. Ale měnit se ve zvíře, to je fakt dobrý."

Dívali se na mě, jako by mi nevěřili. Že to beru s takovým klidem. Že mi to přijde docela fascinující. Ale já jsem si už z věcí, které nebyli normální, těžkou hlavu nedělala.

"A proč se proměňují?" Vážně mě to zajímá.

"No, vlkodlaci jsou přirození nepřátelé vás upírů. Jsou tady, aby před nimi chránili lidi, a aby je zabíjeli."

"Promiň, ne že bych ti nevěřila, ale jak můžou upíra zabít? Jsme docela dost tvrdý oříšek na zabití."

"I vlkodlaci mají nadlidské schopnosti. Mají stejné reflexy a instinkty jako upíři. Stejná rychlost, síla. Dává jim to dost výhod při zabíjení upírů."

"Takže, jestli jsem si to správně dosadila do všech věcí, které mi na vás přišli podivné, tak mohu soudit, že tady Jack a Tony, jsou vlkodlaci. Mění se ve vlky. Takže to by znamenalo, že se ve vaši blízkosti nějací upíři vyskytli. Protože kvůli mně to být nemůže. Nejsem tady ani pět hodin."

"Docela ti to myslí. Ano, v sousedství se vyskytují upíři. Jsou to ti samí, co tady byli naposled. Náš kmen s nimi má uzavřenou dohodu, díky které se necháváme navzájem na pokoji. Oni se nepřiblíží k naší rezervaci. A my se vyhýbáme jejich území, které před 70 lety naši předci vytyčili."

"Vy máte uzavřenou dohodu s upíry? Ale jestli žijí v blízkosti lidí, tak se nemůžou živit jejich krví? To by se nemohli ovládat?" V mém nitru zaplál plamínek naděje, že bych nemusela být jediná, kdo si zvolil tento způsob života.

"Ano, živí se zvířecí krví, ale ani tak nechceme, aby se pohybovali po našem území. Nemíníme riskovat, že by změnili svůj styl života, a ublížili našim lidem."

Zmocnila se mě panika. Co budou chtít udělat se mnou. I když se živím zvířecí krví, a styl života nemíním rozhodně měnit, i tak budu v jejích očích nepřítel. Možná hrozba, kterou budou muset eliminovat.

"A co budete dělat se mnou?"

"No, jsi náš nepřítel, ale i dcera Meg. Budeš se moct pohybovat po našem území, ale budeme tě hlídat. Víme, že se živíš zvířecí krví, protože máš zlaté oči, ale i tak jsi stále hrozba."

"To jsem nesmírně ráda. Budu mít v patách hlídacího psa. No, ve vašem případě spíš hlídacího vlka." Sarkastický podtón v mém hlase byl jasně slyšet.

Jackovi a Tonymu se asi moje označení nelíbilo. Z hrdel se jim vydralo vrčení, na které jsem vůbec nereagovala. Tímhle mě vůbec nerozhodili. Očekávala jsem to, mě by se takové označení mé osoby taky nelíbilo.

"Jenn, hodně by nás zajímalo, kdy a jak se z tebe stal upír. Vypadáš tak na sedmnáct, takže jim dlouho asi nejsi. A to, že jsi vydržela v přítomnosti Meg a dalších lidí, a nesnažila se je zabít je docela ohromující."

"No tak upírem jsem půl roku. Stalo se to jednou v noci, když jsem se vracela z oslavy a v parku mě napadl jeden upír. Ale než mě stačil zabít, objevil se druhý a začali se spolu prát. A když se ke mně ten druhý dostal, moje přeměna už byla moc daleko, tak mě odnesl pryč a po celkové proměně mě zasvětil do mého nového života." V krátkosti jsem jim vysvětlila svůj příběh. Nebudu je seznamovat podrobnostmi, hlavně těmi, které zahrnovali bolest.

"To je nám líto. Ale jak si dokázala ovládat svojí žízeň, jako novorozená by jsi měla být nekontrolovatelná. Hlavně když si neměla nikoho, kdo by na tebe dával pozor."

Vyprávěla jsem ji o svém prvním lovu. A lahodné vůni, která ve mně vyvolala nesmírnou žízeň. A o schopnosti, kterou jsem objevila, a která mi pomáhá od touhy zabít člověka a vychutnat si jeho krev.

"Takže ty dokážeš utlumit jak svůj pach, tak i pach ostatních. To by vysvětlovalo, proč jsme tě necítili. Normálně nám upíři nesmírně smrdí, a proto je dokážeme hned poznat, a my smrdíme zase jim." Poprvé za celou dobu, na mě Jack promluvil a podíval se na mě udivujícím pohledem, než obvyklým vražedným.

"Naučila jsem se ji ovládat, a málokdy ji stahuji. Jednak je to výhodné, že se nemusím tolik soustředit na potlačení žízně, a jednak, že mě ostatní upíři necítí, a nemusím se bát, že by se na mě přišli podívat."

"Nemohla by jsi ho na chvíli vypnout. Abychom si zapamatovali tvůj pach, ať si ho v budoucnu nespleteme a nezaútočíme na tebe."

"Nevím jestli je to dobrý nápad. Nechci vás zbytečně provokovat a ani sebe. Jestli si navzájem smrdíme a vyvolává to v nás nepřátelství vůči našemu druhu, nechci to pokoušet."

"Rozumíme ti, my se taky nechceme zbytečně rozčilovat, ale bude to do budoucna výhodnější." Jack se mi to snažil rozmluvit a taky se mu to povedlo.

"Dobře, ale ovládejte se. Nechci, abych vám musela ublížit." Jack s Tonym se u této mé připomínky dost nasmáli.

"Určitě upíra zvládnete, ale já jsem se už odmalička zabývala karate a dalšími bojovými sporty, takže jsem byla v boji docela dobrá i jako člověk." Jack se na mě podíval obdivným pohledem, ale nic k tomu neříkal.

Stáhla jsem svojí schopnost, tak aby mě mohl Jack s Tonym cítit a já mohla cítit je. A ta hrozná přesládlá vůně, která mě obklopila vydrala monstrum v mém těle napovrch. Strnula jsem a přestala dýchat, abych se na své nové nevlastní bratry nevrhla a nepokusila se je zabít.

Podívala jsem se po Tonym a všimla si, že se třese ještě víc, než když mě uviděl poprvé. Jestli i moje vůně vyvolala u něho stejnou reakci jako u mě, tak se musel hodně přemáhat aby se neproměnil ve vlka.

Po minutě jsem svou schopnost znova obnovila a Jackovi s Tonym se výrazně ulevilo. Řekla jsem si, že v jejich přítomnosti budu svou vůni vždy kontrolovat, nebudu jim zbytečně přidělávat problémy, když už jim samotná moje přítomnost vadí.

Po zbytek večera jsme se domlouvali na podmínkách, které budeme oboustranně dodržovat, abychom jsme si společné soužití v jednom domě, co nejvíc ulehčili. Oni mě budou krýt před mamkou, a jejími otázkami, že málo jím. Že jí neřeknou kdo jsem, nechtějí ji zbytečně rozrušovat, stejně jako já. Stejně ani neví, že i oni nejsou obyčejní lidé a nikomu by to neprospělo.

Dohodli jsme se, že budu raději chodit na střední školu na druhé straně města, že nebudeme zbytečně dráždit zbytek členů jejich smečky. I když mě jim představí, dennodenní společné scházení, by některým možná nedělalo dobře. Tato podmínka mi naprosto vyhovovala, aspoň budu mít trochu volnosti.

I ze své podmínky ohledně hlídacího vlka polevili. Docela jsme si padli do oka, i když jsme měli být nepřátelé na život a na smrt. Nebýt této malé nepříjemnosti, byli by to skvělí bráchové. Jack, i jako o rok starší než já, byl zábavný a byl pro každou legraci a Tony byl ochranitelský typ, i když byl v rodině nejmladší, vždy byl ten, kdo se o všechny staral.

Řekli mi, že se nedaleko nachází hory, že je tam dost zvěře, která mi bude vyhovovat v mém způsobu života, ale že je dost možné, že tam narazím na ty druhé upíry. Byla jsem na ně dost zvědavá, ale v brzké době jsem se s nimi nechtěla setkat.

Ani jsem nevěděla, jak brzo se s nimi seznámím.


 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | 15. července 2011 v 18:49 | Reagovat

špica :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama