Nepreferuji žádnou povídku, prostě, co budu mít chuť psát, to budu psát


Stvoření noci - Že by se blýskalo na lepší časy? Nějak mě chytá nálada na psaní a vrhám se na další kapitolku.

3. Radostné chvíle

14. července 2009 v 9:30 | Jane |  Tajemství předků
3. Kapitola - Radostné chvíle


Domů jsme dojeli před devátou hodinou a představa, že by mě měl Edward opustit, i když jen na pár hodin se mi nelíbila. Stáli jsme na verandě a dívali se navzájem do očí. Byla to soukromá a intimní chvíle, kdy jsem si připadala, že můžu Edwardovi pohlédnout do duše a on do té mé.

Nevím, jak dlouho jsme tam byli, když se náhle Edward odtáhnul a povzdechl si.

"Zítra se neuvidíme. Jedeme s rodinou na menší, ehm…výlet a vrátíme se až pozdě v noci."

Představa, že ho neuvidím pár hodin byla nesnesitelná. Ale nevidět ho celý den. Budu se akorát utápět ve svých depresích, které jeho přítomnost potlačuje.

"Je mi to líto, ale z toho se nevyvlíknu. Budu je příšerně štvát. Jediný, na kterého budu myslet budeš ty, a zkazím jim dobrou náladu. Emmettovi určitě." Musela jsem se smát, Emmett je hrozný vtipálek, a když je ponurá nálada, je strašně rozmrzelý.

"Jestli zjistí, že za tvou smutnou náladu můžu já, tak nechci jeho výčitky vůbec slyšet. Bude na mě mít hrozné narážky." Usmála jsem se nad Edwardovým vážným výrazem, ale dlouho mě v tom samotnou nenechal a začal se taky smát.

"Neboj, před jeho šílenými nápady tě uchráním. I když to bude rozhodně zkoušet."

Přemýšlela jsem, jak se Emmettovi v pondělí vyhnu, když se Edward rozhodl, že se od sebe držíme moc daleko, tak si mě přitáhl na svou hruď. Užívala jsem si jeho blízkost, o kterou budu celý den ochuzena. Objímali jsme se pěknou chvíli, když jsem slyšela přijíždět mámu, a neochotně se od Edwarda odtáhla. Vypadal stejně nespokojeně jako já, jenomže máma neví, že se z nás stali víc než přátelé, a nechtěla jsem, aby to zjistila, právě tímhle způsobem.

"Ahoj Amy, Edwarde" pozdravila nás máma, hned jak vystoupila z auta.
"Ahoj mami." "Dobrý večer Susan." Společně jsme s Edwardem pozdravili a máma se na nás usmála.
"No nebudu vás rušit, jenom Amy nezůstávej dlouho venku, začíná být zima" odpověděla a vešla do domu.
Jakmile se za ní zavřeli dveře, Edward se neovladatelně vrhl na mé rty a začal mě vášnivě líbat. Nezůstávala jsem pozadu, a vložila do polibku veškerou vášeň, kterou sem v sobě měla. Po chvíli jsem měla problém s dechem a Edward jako by to vycítil, se ode mě odtáhl. Na tváři se mu usadil jeho obvyklý úsměv a mě poskočilo štěstím srdíčko.

"Dobrou noc Amy. Bude se mi celý den stýskat" rozloučil se se mnou a vtiskl mi další polibek na dobrou noc.

Celý večer jsem přemýšlela nad skvělým dnem, který jsem s Edwardem dnes zažila a usmívala se jako sluníčko. Mojí změny si samozřejmě všimla máma, a spustila proud otázek. Dokud jsem ji nevylíčila všechny události, které jsem přes den dělala (samozřejmě, že jsem chvíle kdy jsme se líbali, vynechala), nepustila mě spát. Byla ráda, že jsem zase šťastná, a že mi přeje, ať mi to s Edwardem vydrží, že je hodný kluk.

Neděli jsem prožívala ve vzpomínkách na předešlý den a na Edwarda. Dnes se poprvé objevilo slunce a já litovala, že tady není Edward, že bychom zašli na louku. Určitě je ve slunečním světle nádhernější než v deštivém. Ani jsem se nenadala a už byl večer a já ulehala do postele s radostnou náladou, že druhý den zase uvidím svého anděla.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama