Nepreferuji žádnou povídku, prostě, co budu mít chuť psát, to budu psát


Stvoření noci - Že by se blýskalo na lepší časy? Nějak mě chytá nálada na psaní a vrhám se na další kapitolku.

12. Žárlivost

14. července 2009 v 16:57 | Jane |  Tajemství předků
12. Kapitola - Žárlivost


Všechno se stalo tak rychle. Skočila jsem po upírce a začala na ní rozzlobeně vrčet. Odskočila od Edwarda a zamířila ke své rodině. Všichni se přikrčili a začali oplácet mé vrčení.

"Amy" slyšela jsem Edwarda, jak na mě promluvil, ale neotočila jsem se na něj. Jediný koho jsem viděla, byla blonďatá upírka.

"Carlisle, co to má znamenat. Proč je ten vlkodlak ve vašem domě?" upír vypadal dost překvapeně, ale celou dobu ze mě nespouštěl oči.

"Vysvětlíme vám to, ale nejprve bychom se mohli všichni uklidnit." Jasper hned poslal vlnu pohody do celé osazenstva pokoje a já se trochu zklidnila. Přestala jsem vrčet a otočila se směrem k Edwardovi.

"Amy to je v pořádku. Nikdo ti nic neudělá" pořád se mě snažil uklidnit, ale už to víc nešlo. Stále ve mně zůstával pocit žárlivosti, když jsem si vzpomněla, jak ho ta upírka objímá.

Byla jsem dostatečně v klidu, ale jako by upírka neměla dostatečný pud sebezáchovy, když svou pozornost znovu obrátila na Edwarda. "Edwarde, ona na mě bezdůvodně zaútočila a ty ji ještě uklidňuješ?" rychle jsem se na ní otočila a začala znova zuřivě vrčet. Upírka poplašeně odskočila ještě blíž k oknu.

Nahrbená a připravená na útok, jsem hleděla na upírku, když jsem na svém hřbetě ucítila něčí ruku. "Amy, uklidni se prosím. Všechno ti vysvětlím, ale nejprve se musíš uklidnit" v jeho hlase bylo tolik naléhavosti, že mě zlost okamžitě přešla.

Podívala jsem se po svém oblečení, které bylo roztrhané a poházené po celém pokoji a mírně si povzdechla. Do čeho se teď asi obleču. Alice, jak by věděla, na co myslím, mi hned nabídla pomoc.

"Amy pojď, najdeme ti něco na sebe." Otočila se a šla nahoru do patra a já se vydala za ní.

Když jsem byla u ní v pokoji slyšela jsem Emmetta, kterého situace vůbec nevyrušila. "Tak to bylo dobrý. Poprvé jsem viděl, jak se člověk mění ve zvíře. Dost působivý na tak malou holku."

Alice se mezitím prohrabávala skříní a snažila se najít pro mě nějaké oblečení. Pořád si mrmlala, že to ne, to se ke mně nehodí, to je zase moc obyčejné. Už jsem na ní chtěla zavrčet, když vypískla radostí a hodila na postel oblečení.

"Tohle si obleč, a až to budeš mít na sobě, tak mě zavolej, musím tě ještě upravit," s úsměvem na rtech odešla a nechala mě samotnou v pokoji.

Chvíli mi trvalo než jsem se dokázala proměnit zpátky, pořád jsem byla dost vytočená. Oblečení, které mi Alice vybrala bych si v životě sama od sebe nevzala. Úzké bílé kalhoty, k tomu modrý top, který perfektně ladil k mým očím, a boty na podpatku, tak velkém, že jsem měla obavy, abych se na nich udržela, natož pohybovala. Chtěla jsem zavolat Alici, když vběhla do pokoje.

"No konečně, to ti to trvalo. Ale teď si sedni, musím tě namalovat a učesat."

"Ale Alice…"

"Žádné ale, vypadáš hrozně. Celá rozcuchaná a s těmi kruhy pod očima vypadáš jako my."

Poraženě jsem si sedla na židli a Alice se do mě pustila. Nanášela na mě snad všechny líčidla co tam měla, a že jich nebylo málo. Po nekonečné době se vrhla na vlasy, které ji zázračně zabraly asi jenom pět minut. Když byla s výsledkem spokojená usmála se.

"Fajn, hned vypadáš lépe, ale teď už pojď, ať zbytečně nečekají."

Vydaly jsme se zpátky do obýváku, a všimla jsem si, že na mě Edward čeká pod schody a prohlíží si mě zaujatým pohledem.

Když jsem k němu došla, zašeptal mi do ucha tak, aby to nikdo neslyšel, že mi to nesmírně sluší. Chytl mě za ruku a dovedl zpátky na sedačku. Ostatní seděli, ale pro mě pořád neznámí upíři, se na mě neustále nevěřícně dívali.

"Amy, tohle jsou naší známí z Denali, Eleazar, Carmen, Kate a Tanya," tak konečně vím, jak se blondýnka jmenuje, Carlisle ukázal na upíry, "a tohle je Amy" a ukázal na mě. "Zatím co jsi byla nahoře, vysvětlili jsme jim situace okolo toho,co se před chvíli stalo."

"Těší mě, že vás poznávám, a velmi se za to omlouvám, ještě to pořádně nedokážu ovládat."

"To jsme viděli. Takovou žárlivou scénu snad ještě nikdo neviděl. Edwarde, možná by jsi ji měl trochu krotit," samozřejmě Emmett z toho měl nesmírnou srandu. Mě a Edwardovi se to nelíbilo, tak jsme společně na Emmett zavrčeli, z čeho měl ještě větší legraci. "Fajn vzdávám se, než se na mě vrhnete."

Celá situace s upíry mi byla nepříjemná, ale když si mě Edward přitáhl na hruď, uvolnila jsem se a vděčně jsem se k němu přitulila. Denalští se na nás dívali dost pochybovačně, nechápali to. Ale jak se na nás dívala Tanya se nedalo vyjádřit. Nevěřícně. Zrazeně. A rozhodně naštvaně. Asi jsem měla ve svém úsudku pravdu, protože i Edward se na ní díval naštvaně. Určitě si o mě nemyslela nic hezkého a Edwardovi se to nepochybně nelíbilo.

"Nám je taky velice líto, jak jsme reagovali, ale nic takového jsme nečekali. Carlisle nám oznámil, že si to o sobě zjistila teprve nedávno, tak se ještě neovládáš, a nával emocí, které jsi měla, když Tanya až moc nadšeně vítala Edwarda, ti v tom moc nepomohl." Eleazar mi připadal stejný jako Carlisle. Hlava rodiny, která se vše snaží vyřešit v klidu. "Když říkají, že nám neublížíš, ani my nemáme důvod, ublížit tobě."

Zbytek večera se mě Eleazar a Carlisle vyptávali, jaké změny u mě nastali. Proč už dřív nepoznali, že jsem vlkodlak. Většinou se cítíme už na kilometry daleko, ale že já mám pořád stejnou vůni, jako když jsem byla člověk a ani jejich vůni necítím jinak než oni. Odpovědět jsem jim nemohla, protože jsem sama na to neměla odpověď. Hodně věcí o sobě nevím, ale vím, kde bych se je mohla dozvědět. V La Push, ale nemůžu k ním jen tak přijít, a vybalit to na ně, a hlavně nevím na koho. Začínalo být pozdě, a já byla ze všech událostí dne, dost ospalá.

"Ráda jsem vás poznala, ale už je pozdě a máma neví kde jsem, a jsem dost unavená. Na rozdíl od vás se potřebuji trochu prospat," vstala jsem a zároveň se mnou se postavil i Edward.

"Promiň Amy, někdy dost zapomínáme," Carlisle se na mě omluvně usmál, ale já jen mávla rukou, že to je v pohodě. Rozloučili jsem se se všemi, protože Edward mě odvážel domů a že se mnou dnes zůstane. Byla jsem nesmírně ráda, kdyby se vrátil zpátky domů, jen pomyšlení, že je tu s ním Tanya mě příšerně štvalo.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama