Nepreferuji žádnou povídku, prostě, co budu mít chuť psát, to budu psát


Stvoření noci - Že by se blýskalo na lepší časy? Nějak mě chytá nálada na psaní a vrhám se na další kapitolku.

12. kapitola

17. července 2009 v 22:51 | Jane |  Nový život, nebo spíš věčnost?
12. kapitola - Odplata

Hleděla jsem na Edwarda a sledovala, jak se pozvolna uklidňuje. Ruce už neměl zaťaté v pěst a i jeho postoj se uvolnil. Jenom touha z očí nezmizela, možná ještě vzrostla. Třída se vyprazdňovala až jsme tam zůstali sami. Jakmile odešel učitel, vrhl se na mě a stejně jako já, ve své fantazii, mě přitiskl ke stěně a zaútočil na mé rty. Jazykem se dobýval do mých úst. Když se naše jazyky spojili ve vzájemném víru vášně, z úst se mi vydral sten, tlumený jeho rty, které se od mých ani na kousíček nevzdálili. Ruce jsem mu nevědomky propletla do vlasů a přitáhla si ho ještě blíž k sobě. Zatímco mé ruce se zabývaly jeho vlasy, ty jeho se vydaly prozkoumat mé tělo. Oddávala jsem se jeho dotekům, polibkům a přestala vnímat okolí. Utápěla jsem se v rozkoši, která zalila mé těla, když najednou zmizela. Pomalu jsem otvírala oči a hleděla na Edwarda, který se opíral o lavici a usmíval se. Nechápala jsem proč přestal, když to bylo tak příjemné a jemu se to určitě taky líbilo.


"To byla taková menší odplata, za ty tvoje myšlenky v hodině, abys věděla, co to se mnou dělalo, jak se to nedalo vydržet. I když, to co jsem udělal, bylo možná ještě horší, ale aspoň je to vzájemné." usmál se a já měla chuť ho praštit. Já jsem to udělala jen proto, že se smál z mé frustrace, že byl tak blízko a já se ho stejně nemohla dotýkat a líbat tak, jak jsem chtěla. A když už jsem to mohla mít, tak to tak rychle ukončí. "To od tebe nebylo vůbec hezké, takhle si…" nenechal mě domluvit, umlčel mě dalším polibkem. "Jenn, nesnažil jsem se ti to oplatit. Toužil jsem to udělat celou hodinu, ještě dřív, než jsi začala s tím svým nápadem. Musel jsem přestat, ještě chvíli pokračovat a už bych toho nebyl asi schopen." Přitulila jsem se k němu a šeptla mu "Vůbec by mi nevadilo, kdybys pokračoval dál. Možná bychom mohli vypadnout…" nikdy jsem taková nebyla, ale v jeho blízkosti mi vypadávalo normální myšlení, a jediné na co jsem myslela, byl on. Chtěla jsem ho, strašně moc. "Nebyl by to moc dobrý nápad" hodila jsem po něm zklamaný a mírně naštvaný pohled, "měla jsi už dost problémů, a kdybys jen tak odešla ze školy, tak by to asi nebylo to nejlepší. Nezapomeň, že už jsi dostala zaracha. Co kdyby se tvoje máma rozhodla, že tě raději nechá chodit do školy v rezervaci, když v téhle děláš pořád jenom problémy. A to bychom se skoro nevídali." Musela jsem uznat, že má pravdu. Další problém už nepotřebuji, teda aspoň tak brzo ne. A máma by toho byla rozhodně schopna. "Jo máš pravdu." Dál už jsme to nerozebírali, ještě bychom svá rozhodnutí mohli změnit a vypadnout, a i když by se mi to hodně líbilo, následky by byly katastrofální.




Dost krátká kapitolka. Nějak mi u toho došla fantazie a nevěděla jsem jak dál, ale do příště se polepším.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ostruzina_lenka ostruzina_lenka | Web | 22. července 2009 v 17:45 | Reagovat

Tahle povídka je super a už se nemůžu dočkat pokračování. :-)  ;-)

2 ostruzina_lenka ostruzina_lenka | Web | 23. července 2009 v 1:12 | Reagovat

P.S.: Ke komentáři ze včerejška, tuhle povídku už jsem četla na jiném webu, kde nemám možnost komentářů, ale hrozně moc se mi líbí a tak jsem neodolala a znovu jsem ji přečetla a celou okomentovala.  :-D  ;-)  8-)  :-)  :-D

3 Jane Jane | Web | 23. července 2009 v 12:47 | Reagovat

Jsem ráda, že se líbí, a že sis ji přečetla znova a komentíky mě vždycky potěší, tak jsem ráda, že sis dala tu práci a celou ji okomentolavala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama