Nepreferuji žádnou povídku, prostě, co budu mít chuť psát, to budu psát


Stvoření noci - Že by se blýskalo na lepší časy? Nějak mě chytá nálada na psaní a vrhám se na další kapitolku.

10. Oznámení

14. července 2009 v 16:45 | Jane |  Tajemství předků
10. Kapitola - Oznámení


"Edwarde, kde jsi se naučil tak vařit, když nejíš," od společných chvil nás vyhnal můj hlad. V poslední době se cpu nejmíň za tři.

"Kanál o vaření. Nedá se toho moc dělat, když nemůžeme spát. Ale aspoň to teď využiji," usmál se na mě a mě zaskočilo sousto, které jsem zrovna jedla. "Dávej pozor, ať se mi neudusíš."

"Se mi divíš. Takhle mě omamovat, to se nedělá," jsem mu asi k smíchu, protože se zase usmál.

"Edwarde. Mohli bychom jít k vám. Chtěla bych to všem říct. Mají právo to vědět, mám je hrozně ráda a chci aby to věděli."

Zdálo se, že si tím není jistý, jestli to vezmou v klidu, ale nakonec souhlasil. Vyrazili jsme k jejich domu a čím blíž jsme byli, tím víc se mě zmocňovala panika. Co když mě nebudou už nikdy v životě chtít vidět, nebo zakážou Edwardovi stýkat se se mnou?

"Amy co se děje?" samozřejmě že si mé změny všiml. "Já mám strach Edwarde. Co když už mě nebudou chtít nikdy vidět. Ani bych se jim nedivila, jsem jejich nepřítel," v krku se mi usadil velký knedlík a po tvářích rozutekly slzy.

Chytl mou tvář dlaní a prstem mi stíral slzy, které nezadržitelně stékaly po mých tvářích. "Amy, mají tě rádi. Určitě je to překvapí, ale nebudou tě za to nenávidět. Nemůžeš za to, kdo jsi." Přestala jsem brečet, jeho slova mě uklidnila, ale ne natolik, aby zahnala všechny mé obavy.

Zastavili jsme před jejich domem a už se k nám řítila Alice. "Edwarde, jsem ráda, že jsi v pořádku. Vůbec jsem tě nevid… jsem nevěděla kde jsi, nedal si nám o sobě vůbec vědět." Alice se snažila zamaskovat fakt, že neviděla jeho budoucnost, když byl se mnou. Jenomže já už o její schopnosti věděla, tak mě nemohla obelstít. "Samozřejmě jsem ráda, že i ty jsi v pořádku Amy. Tři dny jsme o tobě nevěděli a báli se o tebe." Skočila mi kolem krku a mě napadlo, jestli se ke mně bude chovat stejně, až jim sdělím moji novinku.

"Alice, Amy by nám chtěla něco říct. Můžeš všechny zavolat do obývacího pokoje."
"Co nám chce říct? Jo, jo, samozřejmě" dodala rychle když se na ní Edward zamračil.

Obmotal mi ruku kolem boku a pomalu mě táhl do domu. "To bude v pořádku. Nic se nestane." Chtěla jsem se na něj usmát, ale vyšel mi z toho jenom škleb.

Vešli jsme do domu a mě se naskytl pohled na jeho rodinu, která se na mě zvláštně dívala. Posadili jsme se na sedačku a Edward si mě přitáhl blíž k sobě. Asi mi chtěl dodat odvahu, ale moc to nepomohlo.

Ostatní už seděli a čekali dokud nezačnu mluvit. Zhluboka jsem se nadechla a začala.

"Nejprve bych Vám chtěla říct, že už vím, že jste upíři," celá rodina se zlostně podívala na Edwarde a pak trochu poplašeně na mě, asi nečekali, že jim to takhle v klidu sdělím, "a dál, že já taky nejsem obyčejný člověk. Před třemi dny se mi stala divná věc. Zjistila jsem, že se dokážu proměnit ve zvíře. Konkrétně ve vlka a pumu."

Teď se rozzlobeně dívali na mě. Všimla jsem si, jak se Jasper napnul, připravený na útok, kdybych zaútočila.

"Nechci vám ublížit, nikdy jsem nechtěla. Mám vás ráda jako svou rodinu, chtěla jsem aby jste to věděli a Edwarda miluji."

Chvíli se na mě dívali a nikdo nic neříkal. Po chvíli vstala Esme a vydala se ke mně. "Drahoušku, mi tě máme taky rádi. Jenom nás to překvapilo. Nikdo z nás ti neublíží. Víme jak tě Edward miluje, a je jedno kdo jsi, nebo kdo jsme my, pořád tě budeme mít rádi. Už za to, že činíš Edwarda šťastným, tak jak nikdy v životě nebyl," došla až ke mně a objala mě.

"Teda brácha. To nestačilo, že ses zamiloval do člověka, on to musel být rovnou vlkodlak," asi jediný Emmett to bral s humorem. Smál se, až z toho málem spadnul ze sedačky. Edwardovi se to nelíbilo, protože na Emmetta zavrčel. Bylo to poprvé, co jsem ho slyšela vrčet.

"Tak proto tě nemůžu vidět. Já už se bála, že moje schopnost začíná slábnout." Alice byla nesmírně ráda, že už ví, proč na mě její schopnost nefunguje, že se mi stejně jako před domem, vrhla kolem krku. Všimla jsem si, že po tomto Alicině radostném gestu se Jasper uvolnil a tvářil se spokojeně.

"Takže vám to nevadí. Nebojíte se, že bych vám ublížila?"

"Ne, vůbec ne" Carlisle se na mě usmál a já věděla, že bude vše jako dřív.

Vyprávěli mi, co všechno o lidech jako jsem já ví. O dohodě, kterou mají z kmenem z La Push. Že by mi určitě řekli víc, o mým nových dovednostech, ale to se nelíbilo Edwardovi, nechtěl mě k nim samotnou pustit. Povídali jsme si celý den, když jsem najednou slyšela přijíždět k jejich domu auto. Vyděsilo mě to. Z nikým se tady nebaví, tak kdo to může být


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama